Procházení místy a myšlenkami - Historie editací

Zde v 13. 3. 2018, 13:41

2018-03-13T13:41:20Z

Zde v 2. 1. 2018, 16:29

2018-01-02T16:29:55Z

Zde v 2. 1. 2018, 16:17

2018-01-02T16:17:38Z

Zde: /* Literatura a fotky */

2017-12-10T17:35:50Z

‎Literatura a fotky

Zde v 17. 4. 2017, 18:16

2017-04-17T18:16:55Z

Zde v 17. 4. 2017, 18:11

2017-04-17T18:11:01Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ Stránka se připravuje Někde musíme začít – a v Řecku nemůžeme začít od Adama nebo od stvoření světa, protože takové představy tam př…“

2017-04-17T18:07:51Z

Založena nová stránka s textem „ Stránka se připravuje Někde musíme začít – a v Řecku nemůžeme začít od Adama nebo od stvoření světa, protože takové představy tam př…“

Nová stránka

Stránka se připravuje

Někde musíme začít – a v Řecku nemůžeme začít od Adama nebo od stvoření světa, protože takové představy tam přinesli až židé a potom křesťané. Řečtí epici a mytografové začínají svá vyprávění rozením bohů, Aristotelés zase hledáním „počátku“, ale to je jeho starost. My bychom mohli začít třeba konstituováním řecké kultury v Mykénách, nebo už jejími prameny na Krétě, v Malé Asii nebo na [[POUŤ NA DÉLOS A KYKLADY|Kykladách]], nebo návaznostmi na Egypt a Mezopotámii. Zrovna tak bychom ovšem mohli sestupovat zpátky v čase od naší současnosti, nebo zase vše odvíjet od nějakého pomyslného středu, třeba od klasických Athén. Nejstarší řečtí historici a zeměpisci mnohdy podávají své téma téměř jako cestopis, avšak i tehdy se musí někde začít. Kromě už zmíněných míst připadají pro začátek v úvahu především Delfy nebo Délos, protože odtud můžeme dobře odvíjet řadu vyprávění, dějů i myšlenek. Pořadí dílů ovšem není podstatné, stejně budeme procházet pestrým tkanivem krajiny, jak té přírodní, tak lidmi utvářené a vytvářené. Půjde přece o pouť, která má sice pokaždé svůj určitý cíl, avšak základnějším „cílem“ je sama cesta.

Mým cílem není koláž z běžně dostupné literatury a obecně známých fotografií, nehodlám prezentovat další převyprávění řecké mytologie, obecných dějin, dějin filosofie, umění, nebo turistických průvodců Řeckem. Chci nabídnout novodobou verzi antického žánru ''periégésis'', tedy procházejí krajem dávných památek a příběhů, leč v kontextu doby, v níž je autor prochází, tedy v kontextu naší doby. Jedním ze vzorů tohoto vyprávění je dílo Cesta po Řecku, které v 2. století n. l. na základě svých cest po evropském Řecku sepsal maloasijský Řek Pausaniás. Takový příběh procházení krajinou samozřejmě obsahuje ohlasy dávných vyprávění a popis zachovaných památek, ale také legendy nedávné až současné a především klade důraz na prolínání nejrůznějších motivů z různých dob. Bude to tedy vyprávění, někdy skoro průvodce, popis charakteru míst, občas „muzeum v knize“, jindy „dějiny idejí“; někdy mytické téma, jindy výklad témat výtvarných, poetických, náboženských i filosofických, to vše s ukázkami textů a fotografií; málem ''speculum'', v některých odbočkách téměř travestie. Základem je osobní zkušenost s řeckým světem: prožitek jednotlivých popisovaných míst a osobní i akademické porozumění představovaným tématům, opřené o dlouholeté studium antických památek, a to jak řeckých textů, tak výtvarných děl.

Výchozí i další literaturu podrobně uvádím v každém dílu. Část překladů je převzatá (což je uvedeno), někdy s nutnými úpravami, část je dílem autora, občas společně s řadou přátel. Pouze pro doplnění nebo srovnání používám i publikovaná kompendia řecké mytologie (a podobně v dalších oborech), mezi nimiž podle mého mínění vyniká Kerényiho kniha, neboť nepředstírá, že mýty jsou navzájem konzistentní, a také odkazuje na pramenné texty. Fotografie jsou z největší části moje, z malé části mé ženy nebo dcer, některé věnovali přátelé, některé jsou prostě převzaté z [[Wikimedia Commons]], kam naopak dávám svoje fotky (zatím přes 9 tisíc). Konfrontují vzhled míst – od přírody, přes současný život, po archeologické areály – a muzejních exponátů z nich, ať už jsou v lokálních muzeích, v Athénách, nebo ve světových sbírkách mimo Řecko. Nejsem si vědom, že by obsahovaly něco, co je zakázáno fotografovat.

Kromě zmíněných knih si postupně uvedeme řadu titulů, které jsou hodny nejvyššího doporučení. Pro slovníkové informace lze doporučit Slovník antické kultury (Václav Bahník a kol., Praha 1974), z něhož také čerpáme pravopisnou normu pro starou řečtinu. (Nelekejte se normalizačního času, ten se projevil jen v povinných úlitbách, nejvíc ve filosofii, jinak je toto obrovské dílo plné téměř bezchybných informací a je výrazně lepší než jeho chabé novější náhražky, většinou špatné překlady průměrných encyklopedií a slovníků.)

Souvisle číst: [[Antika šedobílá a barvitá]]

[[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]

[[Kategorie:Úvod]]
[[Kategorie:Pausaniás]]
[[Kategorie:Kerényi Karl]]
[[Kategorie:Bahník Václav]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-  zkorigováno, vložit fotku
+[[File:Lions-Gate-Mycenae.jpg|thumb|right|[[commons: File: Lions-Gate-Mycenae.jpg|Lví brána v Mykénách, 13. století před n. l.]] ]]
 Někde musíme začít – a v Řecku nemůžeme začít od Adama nebo od stvoření světa, protože takové představy tam přinesli až židé a potom křesťané. Řečtí epici a mytografové začínají svá vyprávění rozením bohů. My bychom mohli začít třeba konstituováním řecké kultury v Mykénách, nebo už jejími předlohami na mínójské Krétě, ba už na [[Pouť na Délos a Kyklady|Kykladách]], v Malé Asii, nebo návaznostmi na Egypt a Mezopotámii. Zrovna tak bychom ovšem mohli sestupovat zpátky v čase od naší současnosti, nebo vše odvíjet od nějakého pomyslného středu, třeba od klasických Athén. Nejstarší řečtí historici a zeměpisci mnohdy podávají své téma téměř jako cestopis, avšak i tehdy se musí začít někde. Kromě už zmíněných míst připadají pro začátek v úvahu především Delfy nebo [[DÉLOS|Délos]], protože odtud můžeme dobře odvíjet řadu vyprávění, dějů i myšlenek. Pořadí dílů ovšem není podstatné, stejně budeme procházet pestrým tkanivem krajiny, jak té přírodní, tak lidmi utvářené a vytvářené. Půjde přece o pouť, která má sice pokaždé svůj určitý cíl, avšak základnějším „cílem“ je sama cesta.
 ===Procházení ===
 Naším záměrem není koláž z běžně dostupné literatury a obecně známých fotografií, nehodláme prezentovat další převyprávění řecké mytologie, obecných dějin, dějin filosofie, umění, nebo turistických průvodců Řeckem. Chceme nabídnout novodobou verzi antického žánru ''periégésis'', tedy procházení krajem dávných památek a příběhů, leč v kontextu naší doby. Jedním ze vzorů našeho vyprávění bude dílo ''Cesta po Řecku'', které v 2. století n. l. na základě svých cest po evropském Řecku sepsal maloasijský Řek Pausaniás. Takový příběh procházení samozřejmě obsahuje ohlasy dávných vyprávění a popis zachovaných památek, ale také legendy nedávné až současné a především klade důraz na prolínání nejrůznějších motivů z různých dob. Bude to tedy vyprávění, někdy skoro průvodce, popis charakteru míst, občas „muzeum v knize“ nebo „dějiny idejí“; někdy mytické téma, jindy výklad témat výtvarných, poetických, náboženských i filosofických, to vše s ukázkami textů a fotografií; málem „spekulum“, v některých odbočkách téměř travestie. Základem je osobní zkušenost s řeckým světem: prožitek jednotlivých popisovaných míst a osobní i akademické porozumění představovaným tématům, opřené o dlouholeté studium antických památek, a to jak řeckých textů, tak památek výtvarné kultury.
 ===Literatura a fotky ===

← Starší verze		Verze z 2. 1. 2018, 16:29
Řádka 14:		Řádka 14:
	Souvisle číst: [[Antika šedobílá a barvitá]]		Souvisle číst: [[Antika šedobílá a barvitá]]

−	[[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]	+	Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   Stránka se připravuje
+   zkorigováno, vložit fotku
 ===Procházení ===
-Mým cílem není koláž z běžně dostupné literatury a obecně známých fotografií, nehodlám prezentovat další převyprávění řecké mytologie, obecných dějin, dějin filosofie, umění, nebo turistických průvodců Řeckem. Chci nabídnout novodobou verzi antického žánru ''periégésis'', tedy procházejí krajem dávných památek a příběhů, leč v kontextu doby, v níž je autor prochází, tedy v kontextu naší doby. Jedním ze vzorů tohoto vyprávění je dílo Cesta po Řecku, které v 2. století n. l. na základě svých cest po evropském Řecku sepsal maloasijský Řek Pausaniás. Takový příběh procházení krajinou samozřejmě obsahuje ohlasy dávných vyprávění a popis zachovaných památek, ale také legendy nedávné až současné a především klade důraz na prolínání nejrůznějších motivů z různých dob. Bude to tedy vyprávění, někdy skoro průvodce, popis charakteru míst, občas „muzeum v knize“, jindy „dějiny idejí“; někdy mytické téma, jindy výklad témat výtvarných, poetických, náboženských i filosofických, to vše s ukázkami textů a fotografií; málem ''speculum'', v některých odbočkách téměř travestie. Základem je osobní zkušenost s řeckým světem: prožitek jednotlivých popisovaných míst a osobní i akademické porozumění představovaným tématům, opřené o dlouholeté studium antických památek, a to jak řeckých textů, tak výtvarných děl.
+Naším záměrem není koláž z běžně dostupné literatury a obecně známých fotografií, nehodláme prezentovat další převyprávění řecké mytologie, obecných dějin, dějin filosofie, umění, nebo turistických průvodců Řeckem. Chceme nabídnout novodobou verzi antického žánru ''periégésis'', tedy procházení krajem dávných památek a příběhů, leč v kontextu naší doby. Jedním ze vzorů našeho vyprávění bude dílo ''Cesta po Řecku'', které v 2. století n. l. na základě svých cest po evropském Řecku sepsal maloasijský Řek Pausaniás. Takový příběh procházení samozřejmě obsahuje ohlasy dávných vyprávění a popis zachovaných památek, ale také legendy nedávné až současné a především klade důraz na prolínání nejrůznějších motivů z různých dob. Bude to tedy vyprávění, někdy skoro průvodce, popis charakteru míst, občas „muzeum v knize“ nebo „dějiny idejí“; někdy mytické téma, jindy výklad témat výtvarných, poetických, náboženských i filosofických, to vše s ukázkami textů a fotografií; málem „spekulum“, v některých odbočkách téměř travestie. Základem je osobní zkušenost s řeckým světem: prožitek jednotlivých popisovaných míst a osobní i akademické porozumění představovaným tématům, opřené o dlouholeté studium antických památek, a to jak řeckých textů, tak památek výtvarné kultury.
 ===Literatura a fotky ===
-Výchozí i další literaturu podrobně uvádím v každém dílu. Část překladů je převzatá (což je uvedeno), někdy s nutnými úpravami, část je dílem autora, občas společně s řadou přátel. Pouze pro doplnění nebo srovnání používám i publikovaná kompendia řecké mytologie (a podobně v dalších oborech), mezi nimiž podle mého mínění vyniká Kerényiho kniha, neboť nepředstírá, že mýty jsou navzájem konzistentní, a také odkazuje na pramenné texty. Fotografie jsou z největší části moje, z malé části mé ženy nebo dcer, některé věnovali přátelé, některé jsou prostě převzaté z [[Wikimedia Commons]], kam naopak dávám svoje fotky (zatím přes 11 tisíc). Konfrontují vzhled míst – od přírody, přes současný život, po archeologické areály – a muzejních exponátů z nich, ať už jsou v lokálních muzeích, v Athénách, nebo ve světových sbírkách mimo Řecko. Nejsem si vědom, že by obsahovaly něco, co je zakázáno fotografovat.
+Výchozí i další literaturu podrobně uvádíme v závěru každého dílu. Část překladů je převzatá (což je vždy uvedeno), někdy s nutnými úpravami, část je dílem autora nebo výsledkem společné práce na seminářích katedry Filosofie a dějin přírodních věd PřF UK. Pouze pro doplnění nebo srovnání používám i publikovaná kompendia řecké mytologie (a podobně v dalších oborech), mezi nimiž podle mého mínění vyniká Kerényiho ''Mytologie Řeků'' I, II (Praha 1996, 1998), také proto, že odkazuje na pramenné texty. Fotky jsou z největší části moje, z malé části mé ženy nebo dcer, některé věnovali přátelé, některé jsou prostě převzaté z Wikimedia Commons, kam naopak dávám svoje fotky (zatím jich tam mám skoro 12 tisíc). Konfrontují vzhled míst – od přírody, přes současný život, po archeologické areály – a muzejních exponátů z nich, ať už jsou v lokálních muzeích, v Athénách, nebo ve světových sbírkách mimo Řecko. Nejsem si vědom toho, že by obsahovaly něco, co je zakázáno fotografovat (v takových případech uvádím pouze popisy bez obrázků).
-Kromě zmíněných knih si postupně uvedeme řadu titulů, které jsou hodny nejvyššího doporučení. Pro slovníkové informace lze doporučit ''Slovník antické kultury'' (Václav Bahník a kol., Praha 1974), z něhož také čerpáme pravopisnou normu pro starou řečtinu. (Nelekejte se normalizačního času, ten se projevil jen v povinných úlitbách, nejvíc ve filosofii, jinak je toto obrovské dílo plné téměř bezchybných informací a je výrazně lepší než jeho chabé novější náhražky, většinou špatné překlady průměrných encyklopedií a slovníků.)
+Kromě už zmíněných knih si postupně uvedeme řadu titulů, které jsou hodny nejvyššího doporučení. Pro slovníkové informace lze doporučit ''Slovník antické kultury'' (Václav Bahník a kol., Praha 1974), z něhož také čerpám pravopisnou normu pro starou řečtinu. (Nelekejte se normalizačního vročení, to se projevilo jen v povinných úlitbách, nejvíc ve filosofii, jinak je toto obrovské dílo plné téměř bezchybných informací a je výrazně lepší než jeho chabé novější náhražky, většinou špatné překlady průměrných encyklopedií a slovníků.)
    Souvisle číst: [[Antika šedobílá a barvitá]]

@@ Řádka 2: / Řádka 2: @@
 Někde musíme začít – a v Řecku nemůžeme začít od Adama nebo od stvoření světa, protože takové představy tam přinesli až židé a potom křesťané. Řečtí epici a mytografové začínají svá vyprávění rozením bohů, Aristotelés zase hledáním „počátku“, ale to je jeho starost. My bychom mohli začít třeba konstituováním řecké kultury v Mykénách, nebo už jejími prameny na Krétě, v Malé Asii nebo na [[Pouť na Délos a Kyklady|Kykladách]], nebo návaznostmi na Egypt a Mezopotámii. Zrovna tak bychom ovšem mohli sestupovat zpátky v čase od naší současnosti, nebo zase vše odvíjet od nějakého pomyslného středu, třeba od klasických Athén. Nejstarší řečtí historici a zeměpisci mnohdy podávají své téma téměř jako cestopis, avšak i tehdy se musí někde začít. Kromě už zmíněných míst připadají pro začátek v úvahu především Delfy nebo Délos, protože odtud můžeme dobře odvíjet řadu vyprávění, dějů i myšlenek. Pořadí dílů ovšem není podstatné, stejně budeme procházet pestrým tkanivem krajiny, jak té přírodní, tak lidmi utvářené a vytvářené. Půjde přece o pouť, která má sice pokaždé svůj určitý cíl, avšak základnějším „cílem“ je sama cesta.
+===Procházení ===
 Mým cílem není koláž z běžně dostupné literatury a obecně známých fotografií, nehodlám prezentovat další převyprávění řecké mytologie, obecných dějin, dějin filosofie, umění, nebo turistických průvodců Řeckem. Chci nabídnout novodobou verzi antického žánru ''periégésis'', tedy procházejí krajem dávných památek a příběhů, leč v kontextu doby, v níž je autor prochází, tedy v kontextu naší doby. Jedním ze vzorů tohoto vyprávění je dílo Cesta po Řecku, které v 2. století n. l. na základě svých cest po evropském Řecku sepsal maloasijský Řek Pausaniás. Takový příběh procházení krajinou samozřejmě obsahuje ohlasy dávných vyprávění a popis zachovaných památek, ale také legendy nedávné až současné a především klade důraz na prolínání nejrůznějších motivů z různých dob. Bude to tedy vyprávění, někdy skoro průvodce, popis charakteru míst, občas „muzeum v knize“, jindy „dějiny idejí“; někdy mytické téma, jindy výklad témat výtvarných, poetických, náboženských i filosofických, to vše s ukázkami textů a fotografií; málem ''speculum'', v některých odbočkách téměř travestie. Základem je osobní zkušenost s řeckým světem: prožitek jednotlivých popisovaných míst a osobní i akademické porozumění představovaným tématům, opřené o dlouholeté studium antických památek, a to jak řeckých textů, tak výtvarných děl.
+===Literatura a fotky ===
 Výchozí i další literaturu podrobně uvádím v každém dílu. Část překladů je převzatá (což je uvedeno), někdy s nutnými úpravami, část je dílem autora, občas společně s řadou přátel. Pouze pro doplnění nebo srovnání používám i publikovaná kompendia řecké mytologie (a podobně v dalších oborech), mezi nimiž podle mého mínění vyniká Kerényiho kniha, neboť nepředstírá, že mýty jsou navzájem konzistentní, a také odkazuje na pramenné texty. Fotografie jsou z největší části moje, z malé části mé ženy nebo dcer, některé věnovali přátelé, některé jsou prostě převzaté z [[Wikimedia Commons]], kam naopak dávám svoje fotky (zatím přes 9 tisíc). Konfrontují vzhled míst – od přírody, přes současný život, po archeologické areály – a muzejních exponátů z nich, ať už jsou v lokálních muzeích, v Athénách, nebo ve světových sbírkách mimo Řecko. Nejsem si vědom, že by obsahovaly něco, co je zakázáno fotografovat.