Podání o theórii u Platóna - Historie editací

Zde v 13. 12. 2017, 08:18

2017-12-13T08:18:12Z

Zde v 12. 12. 2017, 21:01

2017-12-12T21:01:30Z

Zde v 12. 12. 2017, 20:28

2017-12-12T20:28:30Z

Zde v 12. 12. 2017, 20:27

2017-12-12T20:27:04Z

Zde v 12. 12. 2017, 16:44

2017-12-12T16:44:12Z

Zde v 16. 4. 2017, 10:43

2017-04-16T10:43:04Z

Zde v 16. 4. 2017, 10:40

2017-04-16T10:40:29Z

Zde v 16. 4. 2017, 10:39

2017-04-16T10:39:22Z

Zde v 16. 4. 2017, 10:39

2017-04-16T10:39:08Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých at…“

2017-04-16T10:38:50Z

Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých at…“

Nová stránka

Stránka ve vývoji

Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu Kritón – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat.
Toto i další věci se podrobněji dovídáme v retrospektivě dialogu Faidón. Od doby, kdy Apollónův kněz ověnčil záď lodi, a ta pak odplula s theórií (se „svátečním poselstvím“ na Délos), až do jejího návratu, se z důvodů rituální čistoty nesmělo popravovat. Kromě toho zde Platón tvrdí, že podle athénské tradice je theórie připomínkou Théseovy výpravy na Krétu – a současně naplněním dávného Théseova slibu Apollónovi, že pokud uspěje, budou Athéňané rok co rok posílat takovéto „sváteční poselství“ na Délos, viz [[Platón, Faidón 58a-c|Platón, ''Faidón'' 58a-c]].

Do hry tedy vchází prastarý děj théseovské legendy. Dosvědčuje toto místo u Platóna pouze další athénský pokus o legitimizaci faktické nadvlády Athén nad Délem v klasické době? Kdyby ne, nebo aspoň ne jen, tak by vlastně Athéňané připouštěli, že už mytické době Théseově byl Délos natolik slavné kultovní centrum, že se k němu vztahovaly královské sliby v těch nejdůležitějších věcech. Platón je ovšem starý lišák, takže celou pasáž opatrně uvozuje slovy „jak vypravují Athéňané“ a zdržuje se komentáře o pravdivosti takového vyprávění. Zrovna v té chvíli mu athénské zvyky a legendy přinejmenším nevadí. Viz info [[Rámec Théseova příběhu]].

V Platónově díle pěkně vidíme také proměnu užití slova theória směrem k intelektuálnímu významu, a to díky jeho zvyku mluvit o myšlení metaforicky jako o vidění intelektem. V témže dialogu ''Faidón'', kde psal o theórii na Délos, se pak skrze postavu Sókrata ptá, zda je možné „pohlížet“ na to, co je ve věcech nejpravdivějšího, prostřednictvím těla (65e2). V této Sókratově předsmrtné rozmluvě s pythagorejcem Simmiou převládá odtělesňující zásvětní tón, takže filosofova duše si cení tělo nejméně ze všeho (65c). Pouze v osvobození od tělesnosti by prý člověk „spatřil“, co je „tam“ (109e6), tedy pravou skutečnost; v kontextu se myslí skutečnost nad-nebeská, analogicky k pozemské skutečnosti nadmořské: díváme se na ni intelektem podobně tomu, jako kdybychom se na pozemský svět dívali očima ryby, která pohlíží vzhůru zpod mořské hladiny.
Vedle zásvětního kontextu, který je pochopitelný v rozmluvě před popravou, a ještě k tomu s pythagorejci, zaznívá občas u Platóna také další odtělesňující tón, totiž motiv sublimace sexu, a to sublimace homoerotického vztahu. Platón rád užívá homoerotických metafor, i když současně kritizuje homosexuální praxi. Skloubí to tím, že chce takovýto erotický vztah sublimovat do filosofického vztahu k intelektuální pravé skutečnosti, takže nedojde k žádnému tělesnému vyvrcholení. V homoerotickém vztahu stejně nemůže dojít k početí, tedy – nepěkně platónsky řečeno – k lámání perutí dosud nevtělené duše. A Platón navrhuje, aby se takový vztah proměnil v trvalé opeření duše (''Faidros'' 252b-c), které se nevyčerpá vyvrcholením. Jasně to vyslovuje v dialogu ''Symposion'', když nechá Sókrata vyprávět o zasvěcení do erotiky, které se mu, ovšem na úrovni slovního poučení, prý dostalo od Diotímy, ženy z Mantineie. Od zamilování do těla krásného chlapce má přejít k pohledu na obecnější krásu. Zíraje na moře krásy má rodit mnoho krásných a velikých řečí a myšlenek v nezávistivém filosofování (210d4)! Z miláčka nebo milenky se stává pouhý zážehový impuls k cestě za obecninou, z pudové touhy se stává začátek filosofické cesty k vidění netělesné ideje. Nejen, že na tělesné úrovni pak už k ničemu nedojde, ale sama ''theória'' už nebude obyčejným koukáním na něco, ba ani posvátnou poutí na Délos, nýbrž intelektuálním nazíráním idejí. A v homoerotickém vztahu pak těžko filosofovi vyčítat, že takovým postupem děti nezplodí. Další výklad těchto problémů však patří do vyprávění o Athénách.

''Theória'', tedy sváteční poselství ke hrám na Délu, se v průběhu antiky stala metaforou pozice nejen diváka, ale také filosofa. Je to metafora velice dvojsečná: vznešená i vyprazdňující až znevažující. Ohrožuje totiž skoro všechno, co jakožto živí, jednotliví a nezaměnitelní lidé považujeme za skutečné. Spíše světlejší stránku této metafory hned uvidíme na údajně Pythagorově přirovnání filosofů k účastníkům theórie, jak je cituje Diogenés Laertios.
<br />

Souvisle číst: exkurz [[Platón, Kritón 43d]], exkurz [[Platón, Faidón 58a-c]], info [[Rámec Théseova příběhu]], dál na
[[Podání o theórii u Diogena Laertia]]

[[Theórie]]

[[DÉLOS]]

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]

[[Kategorie:Thésuss]]
[[Kategorie:Athény]]
[[Kategorie:Sókratés]]
[[Kategorie:Simiás pythagorejec]]
[[Kategorie:Platón]]
[[Kategorie:Theória]]
[[Kategorie:Délos]]

@@ Řádka 12: / Řádka 12: @@
 <br />
-   Souvisle číst: text [[Platón, Kritón 43d]], text [[Platón, Faidón 58a-c]], exkurz [[Théseova loď]], dál na [[Podání o theórii u Diogena Laertia]]
+   Souvisle číst: text [[Platón, Kritón 43d]], text [[Platón, Faidón 58a-c]], exkurz [[Théseova loď]], dál na [[Podání o theórii u Diogena Laertia|'''Podání o theórii u Diogena Laertia''']]
    Zpátky na obsah podkapitoly [[Theórie]]

← Starší verze		Verze z 12. 12. 2017, 21:01
Řádka 1:		Řádka 1:
−	Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu ''Kritón'' – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d\|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat. (Viz také exkurz [[Théseova loď.]])	+	Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu ''Kritón'' – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d\|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat. (Viz také exkurz [[Théseova loď]].)

	Toto i další věci se podrobněji dovídáme v retrospektivě dialogu ''Faidón''. Od doby, kdy Apollónův kněz ověnčil záď lodi, a ta pak odplula s theórií (se „svátečním poselstvím“ na Délos), až do jejího návratu, se z důvodů rituální čistoty nesmělo popravovat. Kromě toho zde Platón tvrdí, že podle athénské tradice je theórie připomínkou Théseovy výpravy na Krétu – a současně naplněním dávného Théseova slibu Apollónovi, že pokud uspěje, budou Athéňané rok co rok posílat takovéto „sváteční poselství“ na Délos, viz [[Platón, Faidón 58a-c\|Platón, ''Faidón'' 58a-c]].		Toto i další věci se podrobněji dovídáme v retrospektivě dialogu ''Faidón''. Od doby, kdy Apollónův kněz ověnčil záď lodi, a ta pak odplula s theórií (se „svátečním poselstvím“ na Délos), až do jejího návratu, se z důvodů rituální čistoty nesmělo popravovat. Kromě toho zde Platón tvrdí, že podle athénské tradice je theórie připomínkou Théseovy výpravy na Krétu – a současně naplněním dávného Théseova slibu Apollónovi, že pokud uspěje, budou Athéňané rok co rok posílat takovéto „sváteční poselství“ na Délos, viz [[Platón, Faidón 58a-c\|Platón, ''Faidón'' 58a-c]].

@@ Řádka 12: / Řádka 12: @@
 <br />
-   Souvisle číst: text [[Platón, Kritón 43d]], text [[Platón, Faidón 58a-c]], dál na [[Podání o theórii u Diogena Laertia]]
+   Souvisle číst: text [[Platón, Kritón 43d]], text [[Platón, Faidón 58a-c]], exkurz [[Théseova loď]], dál na [[Podání o theórii u Diogena Laertia]]
    Zpátky na obsah podkapitoly [[Theórie]]

← Starší verze		Verze z 12. 12. 2017, 20:27
Řádka 1:		Řádka 1:
−	Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu ''Kritón'' – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d\|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat.	+	Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu ''Kritón'' – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d\|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat. (Viz také exkurz [[Théseova loď.]])

	Toto i další věci se podrobněji dovídáme v retrospektivě dialogu ''Faidón''. Od doby, kdy Apollónův kněz ověnčil záď lodi, a ta pak odplula s theórií (se „svátečním poselstvím“ na Délos), až do jejího návratu, se z důvodů rituální čistoty nesmělo popravovat. Kromě toho zde Platón tvrdí, že podle athénské tradice je theórie připomínkou Théseovy výpravy na Krétu – a současně naplněním dávného Théseova slibu Apollónovi, že pokud uspěje, budou Athéňané rok co rok posílat takovéto „sváteční poselství“ na Délos, viz [[Platón, Faidón 58a-c\|Platón, ''Faidón'' 58a-c]].		Toto i další věci se podrobněji dovídáme v retrospektivě dialogu ''Faidón''. Od doby, kdy Apollónův kněz ověnčil záď lodi, a ta pak odplula s theórií (se „svátečním poselstvím“ na Délos), až do jejího návratu, se z důvodů rituální čistoty nesmělo popravovat. Kromě toho zde Platón tvrdí, že podle athénské tradice je theórie připomínkou Théseovy výpravy na Krétu – a současně naplněním dávného Théseova slibu Apollónovi, že pokud uspěje, budou Athéňané rok co rok posílat takovéto „sváteční poselství“ na Délos, viz [[Platón, Faidón 58a-c\|Platón, ''Faidón'' 58a-c]].

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-  Stránka ve vývoji
+Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu ''Kritón'' – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat.
-Kromě filosofického užití metafory theórie, tedy náboženské pouti na Délos, podává Platón i svědectví o některých athénských zvycích, které s takovou výpravou souvisejí. Například ve vypjaté atmosféře dialogu Kritón – když Sókrata před popravou navštěvují ve vězení jeho přátelé – se Sókratés dovídá, že jeho poprava bude načasovaná právě ukončením athénské theóretické mise. Jakmile se loď vrátí, zemře, a loď se už blíží. Sókratův život, tedy v očích Platónových život filosofický, je tak uveden do analogie s theórií, pouti k Apollónovi na Délos. Konec posvátné pouti umožňuje konec života. Viz [[Platón, Kritón 43d|Platón, ''Kritón'' 43d]]. Na návrat lodi bylo nutné čekat proto, že po dobu theórie se v Athénách nesmělo popravovat.
+Toto i další věci se podrobněji dovídáme v retrospektivě dialogu ''Faidón''. Od doby, kdy Apollónův kněz ověnčil záď lodi, a ta pak odplula s theórií (se „svátečním poselstvím“ na Délos), až do jejího návratu, se z důvodů rituální čistoty nesmělo popravovat. Kromě toho zde Platón tvrdí, že podle athénské tradice je theórie připomínkou Théseovy výpravy na Krétu – a současně naplněním dávného Théseova slibu Apollónovi, že pokud uspěje, budou Athéňané rok co rok posílat takovéto „sváteční poselství“ na Délos, viz [[Platón, Faidón 58a-c|Platón, ''Faidón'' 58a-c]].
 Do hry tedy vchází prastarý děj théseovské legendy. Dosvědčuje toto místo u Platóna pouze další athénský pokus o legitimizaci faktické nadvlády Athén nad Délem v klasické době? Kdyby ne, nebo aspoň ne jen, tak by vlastně Athéňané připouštěli, že už mytické době Théseově byl Délos natolik slavné kultovní centrum, že se k němu vztahovaly královské sliby v těch nejdůležitějších věcech. Platón je ovšem starý lišák, takže celou pasáž opatrně uvozuje slovy „jak vypravují Athéňané“ a zdržuje se komentáře o pravdivosti takového vyprávění. Zrovna v té chvíli mu athénské zvyky a legendy přinejmenším nevadí. Viz info [[Rámec Théseova příběhu]].
 ===Teoretik intelektuál ===
-V Platónově díle pěkně vidíme také proměnu užití slova ''theória'' směrem k intelektuálnímu významu, a to díky jeho zvyku mluvit o myšlení metaforicky jako o vidění intelektem. V témže dialogu ''Faidón'', kde psal o theórii na Délos, se pak skrze postavu Sókrata ptá, zda je možné „pohlížet“ na to, co je ve věcech nejpravdivějšího, prostřednictvím těla (65e2). V této Sókratově předsmrtné rozmluvě s pythagorejcem Simmiou převládá odtělesňující zásvětní tón, takže filosofova duše si cení tělo nejméně ze všeho (65c). Pouze v osvobození od tělesnosti by prý člověk „spatřil“, co je „tam“ (109e6), tedy pravou skutečnost; v kontextu se myslí skutečnost nad-nebeská, analogicky k pozemské skutečnosti nadmořské: díváme se na ni intelektem podobně tomu, jako kdybychom se na pozemský svět dívali očima ryby, která pohlíží vzhůru zpod mořské hladiny.
+V Platónově díle pěkně vidíme také proměnu užití slova ''theória'' směrem k intelektuálnímu významu, a to díky jeho zvyku mluvit o myšlení metaforicky jako o vidění intelektem. V témže dialogu ''Faidón'', kde psal o ''theórii'' na Délos, se pak skrze postavu Sókrata ptá, zda je možné „pohlížet“ na to, co je ve věcech nejpravdivějšího, prostřednictvím těla (65e2). V této Sókratově předsmrtné rozmluvě s pythagorejcem Simmiou převládá odtělesňující zásvětní tón, takže filosofova duše si cení tělo nejméně ze všeho (65c). Pouze v osvobození od tělesnosti by prý člověk „spatřil“, co je „tam“ (109e6), tedy pravou skutečnost; v kontextu se myslí skutečnost nad-nebeská, analogicky k pozemské skutečnosti nadmořské: díváme se na ni intelektem podobně tomu, jako kdybychom se na pozemský svět dívali očima ryby, která pohlíží vzhůru zpod mořské hladiny.
 Vedle zásvětního kontextu, který je pochopitelný v rozmluvě před popravou, a ještě k tomu s pythagorejci, zaznívá občas u Platóna také další odtělesňující tón, totiž motiv sublimace sexu, a to sublimace homoerotického vztahu. Platón rád užívá homoerotických metafor, i když současně kritizuje homosexuální praxi. Skloubí to tím, že chce takovýto erotický vztah sublimovat do filosofického vztahu k intelektuální pravé skutečnosti, takže nedojde k žádnému tělesnému vyvrcholení. V homoerotickém vztahu stejně nemůže dojít k početí, tedy – nepěkně platónsky řečeno – k lámání perutí dosud nevtělené duše. A Platón navrhuje, aby se takový vztah proměnil v trvalé opeření duše (''Faidros'' 252b-c), které se nevyčerpá vyvrcholením. Jasně to vyslovuje v dialogu ''Symposion'', když nechá Sókrata vyprávět o zasvěcení do erotiky, které se mu, ovšem na úrovni slovního poučení, prý dostalo od Diotímy, ženy z Mantineie. Od zamilování do těla krásného chlapce má přejít k pohledu na obecnější krásu. Zíraje na moře krásy má rodit mnoho krásných a velikých řečí a myšlenek v nezávistivém filosofování (210d4)! Z miláčka nebo milenky se stává pouhý zážehový impuls k cestě za obecninou, z pudové touhy se stává začátek filosofické cesty k vidění netělesné ideje. Nejen, že na tělesné úrovni pak už k ničemu nedojde, ale sama ''theória'' už nebude obyčejným koukáním na něco, ba ani posvátnou poutí na Délos, nýbrž intelektuálním nazíráním idejí. A v homoerotickém vztahu pak těžko filosofovi vyčítat, že takovým postupem děti nezplodí. Další výklad těchto problémů však patří do vyprávění o Athénách.
@@ Řádka 12: / Řádka 12: @@
 <br />
-   Souvisle číst: exkurz [[Platón, Kritón 43d]], exkurz [[Platón, Faidón 58a-c]], info [[Rámec Théseova příběhu]], dál na [[Podání o theórii u Diogena Laertia]]
+   Souvisle číst: text [[Platón, Kritón 43d]], text [[Platón, Faidón 58a-c]], dál na [[Podání o theórii u Diogena Laertia]]
-[[Theórie]]
+  Zpátky na obsah podkapitoly [[Theórie]]
-[[DÉLOS]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[DÉLOS]]
-Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]
+  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]

@@ Řádka 22: / Řádka 22: @@
-[[Kategorie:Thésus]]
+[[Kategorie:Théseus]]
 [[Kategorie:Athény]]
 [[Kategorie:Sókratés]]