Platónova Atlantis - Historie editací

Zde v 24. 2. 2018, 11:03

2018-02-24T11:03:07Z

Zde v 24. 2. 2018, 11:01

2018-02-24T11:01:45Z

Zde v 24. 2. 2018, 11:01

2018-02-24T11:01:21Z

Zde v 24. 2. 2018, 10:56

2018-02-24T10:56:14Z

Zde v 24. 2. 2018, 10:54

2018-02-24T10:54:50Z

Zde v 24. 2. 2018, 10:54

2018-02-24T10:54:30Z

Zde v 28. 12. 2017, 18:18

2017-12-28T18:18:52Z

Zde v 18. 3. 2017, 22:14

2017-03-18T22:14:04Z

Zde v 18. 3. 2017, 22:07

2017-03-18T22:07:59Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Při pohledu na trosky Théry se celkem samozřejmě vybavuje asociace s vyprávěním o pádu Atlantidy. Samozřejmě, že tu jsou…“

2017-03-18T21:58:13Z

Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Při pohledu na trosky Théry se celkem samozřejmě vybavuje asociace s vyprávěním o pádu Atlantidy. Samozřejmě, že tu jsou…“

Nová stránka

Stránka ve vývoji

Při pohledu na trosky Théry se celkem samozřejmě vybavuje asociace s vyprávěním o pádu Atlantidy. Samozřejmě, že tu jsou podstatné rozdíly: Ostrov nezmizel celý, jeho část spíše vyletěla do vzduchu, i když ta mořská kaldera docela vypadá jako propadliště. Především ale nejsme v Atlantickém oceánu daleko na západě, ostrov byl podstatně menší než nějaký kontinent, katastrofa nastala v 17. století před n. l. a ne v 10. tisíciletí před n. l.

Nejpodstatnějším rozdílem však je, že Théra je skutečný ostrov, který vidíme a můžeme na něj připlout, zatímco Atlantida (Atlantis, ᾿Ατλαντὶς) je Platónovo literární téma ''Utopie'', jehož pomocí ilustruje své názory na uspořádání a vývoj lidské společnosti. K tomu, abychom ji neviděli, jak někde ční z moře, se tedy ani nemusela propadat. Proto ji nelze nalézt ani na mořském dně, i když potopených ostrovů a zaplavených dávných měst je v různých místech naší planety spousta.

Kaldera Théry je velice působivá, avšak příběh o Atlantidě je ještě uhrančivější. Navíc má spoustu analogií, mnohdy nezávislých. Ztracený ostrov patří k oblíbeným tématům námořnických legend odedávna. Ztracená města a pradávné války na úsvitu civilizace patří k základním motivům mýtů, pohádek i moderních fantazijních příběhů. Kromě přitažlivosti pro naši mysl se mohou opírat o řadu dílčích skutečných událostí, hlavně však o kontinuitu žánrů „ztracený ostrov“, „ztracená kultura“, „ztracená moudrost“. Člověku chvíli trvá, než se přesvědčí, že všechny spisy o Atlantidě mají jediný pramen, a tím je Platónovo dílo. Přesněji řečeno, celkem asi 15 stran textu na dvou místech jeho dialogů Tímaios a Kritiás. Více viz exkurz [[Platónova Atlantis]].

Platón byl vynikající literát s velice bujnou fantazií, navíc muž zcestovalý a světa znalý. Je tedy možné, že Théra patřila mezi zdroje jeho inspirace. K líčení dávné katastrofy se mohla hodit podobně, jako jeho zkušenost s erozí krajiny, s Etnou, s propadlými staršími městy na řadě míst řeckého pobřeží, nebo znalost legend o dávné Krétě. Je to však pouhá možnost, jeden z možných zdrojů jeho literární tvorby. Žádná z uvedených inspirací se ovšem nestala rozhodující pro umístění Atlantidy daleko na západ, tento směr je nejspíš odkazem na dalekou minulost, nebo na mrtvé.

My ovšem k Atlantidě a Théře přistupujeme v jiném pořadí: Napřed jsme četli o Atlantidě, pak vidíme Théru, a ta nám tento motiv připomíná. Velice silně připomíná. O to víc, že víme o zdejší zaniklé civilizaci, dokonce můžeme vidět artefakty, které po ní zbyly. Ty nemají s Atlantidou nic společného, krom té dimenze minulosti, která milosrdně zahrnuje všechno dávné, hrnce i legendy. A pokud by tato asociace někomu nedocházela, pomůžou mu reklamní cedule, neboť kdeco dražšího na Théře se jmenuje Atlantis.

Pokračovat v souvislém čtení: exkurz [[Platónova Atlantis]] nebo rovnou [[Fira, hlavní město]]

[[THÉRA (Santorini)]]

[[Kategorie:Théra (Santorini)]]
[[Kategorie:Platón]]
[[Kategorie:Atlantis]]
[[Kategorie:Kréta]]

@@ Řádka 3: / Řádka 3: @@
 [[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|thumb|right|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. Římská kopie, originál byl nejstarším zobrazením Platóna, z doby kolem roku 340 př. n. l. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]
-[[File:Rowing_boat_on_a_house_roof_-_Fira_-_Santorini_-_Greece_-_02.jpg|thumb|right|[[commons: File: Rowing_boat_on_a_house_roof_-_Fira_-_Santorini_-_Greece_-_02.jpg|Žánrový obrázek ze současné Théry, alias Santorini.]] ]]
+[[File:Rowing_boat_on_a_house_roof_-_Fira_-_Santorini_-_Greece_-_02.jpg|thumb|right|[[commons: File: Rowing_boat_on_a_house_roof_-_Fira_-_Santorini_-_Greece_-_02.jpg|Žánrový obrázek ze současné Théry, alias Santorini. Patří loď na střechu penzionu?]] ]]
 Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.

← Starší verze		Verze z 24. 2. 2018, 11:01
Řádka 12:		Řádka 12:

	Autor dialogů musí také nějak vyložit, jak se jeho postavy k takovému příběhu vůbec dostaly. To nějak odbyl, až skoro nápadně. Verze dvou spisů se liší, ale nakonec stojí v obou za vším Egypt, tedy v té době už osvědčená scéna pro většinu podivuhodných vyprávění. Egypt by ovšem musel být o nejméně pět tisíc let starší, a to s rozvinutým kultem a písmem, hlavně by však musel obdivovat udatné činy raně neolitických Řeků, dokonce Athéňanů, a nechat si kvůli tomu ujít příležitost k popisu vlastní světodějnosti. Proto je celé uvození velice nepřímé, je to vyprávění o vyprávění. Platón přece není podvodník, ale důmyslně šibalský autor, kterým se nechá napálí každý, kdo nerozpozná žánr, a to nejen v případu Atlantidy. (Možná v tomto případě napálil i sebe, když sice netrefil to, o co mu šlo, totiž totalitní výchovu, ale přírodní rámec své mravokárné pohádky popsal lépe, než mohl očekávat. Navíc inspiroval řadu lidí spíš k hledání Atlantidy na světě než k hledání cesty ke „kýženému“ výchovnému státu. Naštěstí, neboť to by bylo méně veselé.)		Autor dialogů musí také nějak vyložit, jak se jeho postavy k takovému příběhu vůbec dostaly. To nějak odbyl, až skoro nápadně. Verze dvou spisů se liší, ale nakonec stojí v obou za vším Egypt, tedy v té době už osvědčená scéna pro většinu podivuhodných vyprávění. Egypt by ovšem musel být o nejméně pět tisíc let starší, a to s rozvinutým kultem a písmem, hlavně by však musel obdivovat udatné činy raně neolitických Řeků, dokonce Athéňanů, a nechat si kvůli tomu ujít příležitost k popisu vlastní světodějnosti. Proto je celé uvození velice nepřímé, je to vyprávění o vyprávění. Platón přece není podvodník, ale důmyslně šibalský autor, kterým se nechá napálí každý, kdo nerozpozná žánr, a to nejen v případu Atlantidy. (Možná v tomto případě napálil i sebe, když sice netrefil to, o co mu šlo, totiž totalitní výchovu, ale přírodní rámec své mravokárné pohádky popsal lépe, než mohl očekávat. Navíc inspiroval řadu lidí spíš k hledání Atlantidy na světě než k hledání cesty ke „kýženému“ výchovnému státu. Naštěstí, neboť to by bylo méně veselé.)
		+	<br clear=all>

	Pokračovat v souvislém čtení: v typickém případě [[Fira, hlavní město\|'''Fira, hlavní město''']]		Pokračovat v souvislém čtení: v typickém případě [[Fira, hlavní město\|'''Fira, hlavní město''']]

← Starší verze		Verze z 24. 2. 2018, 11:01
Řádka 2:		Řádka 2:

	[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg\|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. Římská kopie, originál byl nejstarším zobrazením Platóna, z doby kolem roku 340 př. n. l. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]		[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg\|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. Římská kopie, originál byl nejstarším zobrazením Platóna, z doby kolem roku 340 př. n. l. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]
		+
		+	[[File:Rowing_boat_on_a_house_roof_-_Fira_-_Santorini_-_Greece_-_02.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Rowing_boat_on_a_house_roof_-_Fira_-_Santorini_-_Greece_-_02.jpg\|Žánrový obrázek ze současné Théry, alias Santorini.]] ]]

	Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.		Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
-[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|thumb|right|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]
+[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|thumb|right|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. Římská kopie, originál byl nejstarším zobrazením Platóna, z doby kolem roku 340 př. n. l. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]
 Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
-[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48|thumb|right|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]
+[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|thumb|right|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48.jpg|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]
 Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.

← Starší verze		Verze z 24. 2. 2018, 10:54
Řádka 1:		Řádka 1:
	exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování		exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
		+
		+	[[File:Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48\|thumb\|right\|[[commons: File: Herm_Plato_Altes_M_Berlin_Alts48\|Hermovka Platóna z jeho Akadémie. ''Altes Museum'' v Berlíně.]] ]]

	Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.		Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   exkurz
+   exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
-Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu Tímaios (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v Kritiovi (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.
+Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu ''Tímaios'' (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v ''Kritiovi'' (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.
-Atlantida je líčena jako mocný stát na velikém ostrově daleko na západě, který se propadl do moře právě v okamžiku vojenského konfliktu s Řeckem. Není zcela jasné, kdo je útočník: Rámcově Atlantida, ale její pád postihuje také řecké mužstvo. To by mohla být třeba ozvěna legendy o Théseovi. Problémem není jen přesnější lokalizace Atlantidy, ale hlavně podivné časové vymezení celého děje, který by se musel odehrávat někdy v mezolitu nebo na samém úsvitu neolitu! Nejen velice dávno před nějakými Řeky, ale patrně i dávno před vznikem větších organizačních útvarů, které by připomínaly státy. Přitom je Atlantida líčena jako velkolepý stát spíše orientálního stylu, oplývající všemi výdobytky antické civilizace. Smyslem vyprávění je možná snaha o udržení tradičního cyklického popisu přírodních i lidských dějů, v konfrontaci s novotářstvím preosvíceneckých představ klasické doby.
+Atlantida je líčena jako mocný stát na velikém ostrově daleko na západě, který se propadl do moře právě v okamžiku vojenského konfliktu s Řeckem. Není zcela jasné, kdo je útočník: Rámcově Atlantida, ale její pád postihuje také řecké mužstvo. To by mohla být třeba ozvěna legendy o Théseovi. Problémem není jen přesnější lokalizace Atlantidy, ale hlavně podivné časové vymezení celého děje, který by se musel odehrávat někdy v mezolitu nebo na samém úsvitu neolitu! Nejen velice dávno před nějakými Řeky, ale patrně i před vznikem větších organizačních útvarů, které by připomínaly státy. Přitom je Atlantida líčena jako velkolepý stát spíše orientálního stylu, oplývající všemi výdobytky antické civilizace. Smyslem vyprávění je možná snaha o udržení tradičního cyklického popisu přírodních i lidských dějů, v konfrontaci s novotářstvím preosvíceneckých představ klasické doby.
-Platónovo líčení společnosti tak staré doby je absurdní. Jeho popis proměn přírodních poměrů je naopak velice trefný, všímá si jak cyklických proměn, tak postupující eroze, jako kdyby počítal i s možnými změnami úrovně mořské hladiny. Potkáváme tedy znalost chodu přírody, doplněnou geniální intuicí, ale v kombinaci s bájí o moci dávné civilizace. Možná je to i tím, že prostě aplikoval tehdy už dávno známý „princip aktualismu“, což mu vyšlo pro přírodní stránku popisu, avšak „stálestejnost“ chodu společnosti vzal moc doslova. Zásadní je, že pohádku (bez urážky) o Atlantidě nevypráví pro zábavu, ale kvůli jejímu výchovně ideologickému podtextu.
+Platónovo líčení společnosti tak staré doby je absurdní. Jeho popis proměn přírodních poměrů je naopak velice trefný, všímá si jak cyklických proměn, tak postupující eroze, jako kdyby počítal i s možnými změnami úrovně mořské hladiny. Potkáváme tedy znalost chodu přírody doplněnou geniální intuicí, ale v kombinaci s bájí o moci dávné civilizace. Možná je to i tím, že Platón prostě aplikoval tehdy už dávno známý „princip aktualismu“, což mu vyšlo pro přírodní stránku popisu, avšak „stálestejnost“ chodu společnosti vzal moc doslova. Zásadní je, že pohádku (bez urážky) o Atlantidě nevypráví pro zábavu, ale kvůli jejímu výchovně ideologickému podtextu.
-Autor dialogů musí také nějak vyložit, jak se jeho postavy k takovému příběhu vůbec dostaly. To nějak odbyl, až skoro nápadně. Verze dvou spisů se liší, ale nakonec stojí v obou za vším Egypt, tedy v té době už osvědčená scéna pro většinu podivuhodných vyprávění. Egypt by ovšem musel být o nejméně pět tisíc let starší, a to s rozvinutým kultem a písmem, hlavně by však musel obdivovat udatné činy raně neolitických Řeků, dokonce Athéňanů, a nechat si kvůli tomu ujít příležitost k popisu vlastní světodějnosti. Proto je celé uvození velice nepřímé, je to vyprávění o vyprávění, Platón přece není podvodník, ale důmyslně šibalský autor, kterým se nechá napálí každý, kdo nerozpozná žánr, a to nejen v případu Atlantidy. (Možná v tomto případě napálil i sebe, když sice nepotrefil to, o co mu šlo, totiž totalitní výchovu, ale přírodní rámec své mravokárné pohádky popsal lépe, než mohl očekávat. Nací inspiroval řadu lidí spíš k hledání Atlantidy na světě, než k hledání cesty ke „kýženému“ výchovnému státu. Naštěstí, neboť to by bylo méně veselé.)
+Autor dialogů musí také nějak vyložit, jak se jeho postavy k takovému příběhu vůbec dostaly. To nějak odbyl, až skoro nápadně. Verze dvou spisů se liší, ale nakonec stojí v obou za vším Egypt, tedy v té době už osvědčená scéna pro většinu podivuhodných vyprávění. Egypt by ovšem musel být o nejméně pět tisíc let starší, a to s rozvinutým kultem a písmem, hlavně by však musel obdivovat udatné činy raně neolitických Řeků, dokonce Athéňanů, a nechat si kvůli tomu ujít příležitost k popisu vlastní světodějnosti. Proto je celé uvození velice nepřímé, je to vyprávění o vyprávění. Platón přece není podvodník, ale důmyslně šibalský autor, kterým se nechá napálí každý, kdo nerozpozná žánr, a to nejen v případu Atlantidy. (Možná v tomto případě napálil i sebe, když sice netrefil to, o co mu šlo, totiž totalitní výchovu, ale přírodní rámec své mravokárné pohádky popsal lépe, než mohl očekávat. Navíc inspiroval řadu lidí spíš k hledání Atlantidy na světě než k hledání cesty ke „kýženému“ výchovnému státu. Naštěstí, neboť to by bylo méně veselé.)
-   Pokračovat v souvislém čtení: [[Fira, hlavní město]]
+   Pokračovat v souvislém čtení: v typickém případě [[Fira, hlavní město|'''Fira, hlavní město''']]
-[[THÉRA (Santorini)]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[THÉRA (Santorini)]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   Stránka ve vývoji
+   exkurz
-Při pohledu na trosky Théry se celkem samozřejmě vybavuje asociace s vyprávěním o pádu Atlantidy. Samozřejmě, že tu jsou podstatné rozdíly: Ostrov nezmizel celý, jeho část spíše vyletěla do vzduchu, i když ta mořská kaldera docela vypadá jako propadliště. Především ale nejsme v Atlantickém oceánu daleko na západě, ostrov byl podstatně menší než nějaký kontinent, katastrofa nastala v 17. století před n. l. a ne v 10. tisíciletí před n. l.
+Před Platónem není o Atlantidě ani vidu, ani slechu. Z desítek Platónových spisů se tomuto tématu věnují dva. Oba psal nejspíš v pozdním věku, někdy kolem poloviny 4. století před n. l. V dialogu Tímaios (20c4–27a1) je toto téma spíše vedlejší, zatímco v Kritiovi (113a–121c) tvoří značnou část textu a ústí v literárně efektní závěr, když je popis soudu bohů přerušen v nejlepším, přesně tehdy, kdybychom se dozvěděli, „jak to opravdu bylo“. Ponecháme stranou řadu rozdílů mezi oběma popisy, neboť s literárním dílem nemá cenu pracovat jako s faktografií a odsuzovat je za „rozpory“, a zaměříme se na to, co jim je společné.
-Nejpodstatnějším rozdílem však je, že Théra je skutečný ostrov, který vidíme a můžeme na něj připlout, zatímco Atlantida (Atlantis, ᾿Ατλαντὶς) je Platónovo literární téma ''Utopie'', jehož pomocí ilustruje své názory na uspořádání a vývoj lidské společnosti. K tomu, abychom ji neviděli, jak někde ční z moře, se tedy ani nemusela propadat. Proto ji nelze nalézt ani na mořském dně, i když potopených ostrovů a zaplavených dávných měst je v různých místech naší planety spousta.
+Atlantida je líčena jako mocný stát na velikém ostrově daleko na západě, který se propadl do moře právě v okamžiku vojenského konfliktu s Řeckem. Není zcela jasné, kdo je útočník: Rámcově Atlantida, ale její pád postihuje také řecké mužstvo. To by mohla být třeba ozvěna legendy o Théseovi. Problémem není jen přesnější lokalizace Atlantidy, ale hlavně podivné časové vymezení celého děje, který by se musel odehrávat někdy v mezolitu nebo na samém úsvitu neolitu! Nejen velice dávno před nějakými Řeky, ale patrně i dávno před vznikem větších organizačních útvarů, které by připomínaly státy. Přitom je Atlantida líčena jako velkolepý stát spíše orientálního stylu, oplývající všemi výdobytky antické civilizace. Smyslem vyprávění je možná snaha o udržení tradičního cyklického popisu přírodních i lidských dějů, v konfrontaci s novotářstvím preosvíceneckých představ klasické doby.
-Kaldera Théry je velice působivá, avšak příběh o Atlantidě je ještě uhrančivější. Navíc má spoustu analogií, mnohdy nezávislých. Ztracený ostrov patří k oblíbeným tématům námořnických legend odedávna. Ztracená města a pradávné války na úsvitu civilizace patří k základním motivům mýtů, pohádek i moderních fantazijních příběhů. Kromě přitažlivosti pro naši mysl se mohou opírat o řadu dílčích skutečných událostí, hlavně však o kontinuitu žánrů „ztracený ostrov“, „ztracená kultura“, „ztracená moudrost“. Člověku chvíli trvá, než se přesvědčí, že všechny spisy o Atlantidě mají jediný pramen, a tím je Platónovo dílo. Přesněji řečeno, celkem asi 15 stran textu na dvou místech jeho dialogů Tímaios a Kritiás. Více viz exkurz [[Platónova Atlantis]].
+Platónovo líčení společnosti tak staré doby je absurdní. Jeho popis proměn přírodních poměrů je naopak velice trefný, všímá si jak cyklických proměn, tak postupující eroze, jako kdyby počítal i s možnými změnami úrovně mořské hladiny. Potkáváme tedy znalost chodu přírody, doplněnou geniální intuicí, ale v kombinaci s bájí o moci dávné civilizace. Možná je to i tím, že prostě aplikoval tehdy už dávno známý „princip aktualismu“, což mu vyšlo pro přírodní stránku popisu, avšak „stálestejnost“ chodu společnosti vzal moc doslova. Zásadní je, že pohádku (bez urážky) o Atlantidě nevypráví pro zábavu, ale kvůli jejímu výchovně ideologickému podtextu.
-Platón byl vynikající literát s velice bujnou fantazií, navíc muž zcestovalý a světa znalý. Je tedy možné, že Théra patřila mezi zdroje jeho inspirace. K líčení dávné katastrofy se mohla hodit podobně, jako jeho zkušenost s erozí krajiny, s Etnou, s propadlými staršími městy na řadě míst řeckého pobřeží, nebo znalost legend o dávné Krétě. Je to však pouhá možnost, jeden z možných zdrojů jeho literární tvorby. Žádná z uvedených inspirací se ovšem nestala rozhodující pro umístění Atlantidy daleko na západ, tento směr je nejspíš odkazem na dalekou minulost, nebo na mrtvé.
+Autor dialogů musí také nějak vyložit, jak se jeho postavy k takovému příběhu vůbec dostaly. To nějak odbyl, až skoro nápadně. Verze dvou spisů se liší, ale nakonec stojí v obou za vším Egypt, tedy v té době už osvědčená scéna pro většinu podivuhodných vyprávění. Egypt by ovšem musel být o nejméně pět tisíc let starší, a to s rozvinutým kultem a písmem, hlavně by však musel obdivovat udatné činy raně neolitických Řeků, dokonce Athéňanů, a nechat si kvůli tomu ujít příležitost k popisu vlastní světodějnosti. Proto je celé uvození velice nepřímé, je to vyprávění o vyprávění, Platón přece není podvodník, ale důmyslně šibalský autor, kterým se nechá napálí každý, kdo nerozpozná žánr, a to nejen v případu Atlantidy. (Možná v tomto případě napálil i sebe, když sice nepotrefil to, o co mu šlo, totiž totalitní výchovu, ale přírodní rámec své mravokárné pohádky popsal lépe, než mohl očekávat. Nací inspiroval řadu lidí spíš k hledání Atlantidy na světě, než k hledání cesty ke „kýženému“ výchovnému státu. Naštěstí, neboť to by bylo méně veselé.)
    Pokračovat v souvislém čtení: [[Fira, hlavní město]]
@@ Řádka 19: / Řádka 17: @@
 [[Kategorie:Platón]]
 [[Kategorie:Atlantis]]