Pergamonský oltář - Historie editací

Zde v 13. 3. 2018, 14:32

2018-03-13T14:32:05Z

Zde v 13. 3. 2018, 14:31

2018-03-13T14:31:41Z

Zde v 2. 1. 2018, 16:39

2018-01-02T16:39:38Z

Zde v 2. 1. 2018, 16:32

2018-01-02T16:32:34Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ historka - stránka bez jednoznačného pokračování Stránka se připravuje Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Al…“

2017-04-17T18:29:21Z

Založena nová stránka s textem „ historka - stránka bez jednoznačného pokračování Stránka se připravuje Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Al…“

Nová stránka

historka - stránka bez jednoznačného pokračování

Stránka se připravuje

Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Altes Museu'') je ''Pergamon Museum''. Byl jsem tam párkrát i se studenty, protože to jsou nejbližší velké antické sbírky a opravdu stojí za vidění. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl s mladším kolegou, který sice patří k předním českým znalcům antiky, leč shodou okolností v tomhle museu zatím nebyl. Když jsme procházeli prvním velkým sálem, kam kdysi přestěhovali z maloasijského Pergamonu obrovitý oltář s mnoha sochami a reliéfy (2. století před n. l.), pronesl nepříliš potichu: „Teda, věděl jsem, že to je ošklivý a veliký, ale že tak moc, to né.“

Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že to je líp udělaná analogie Stalinova pomníku, který si někdejší berlínští mocipáni natolik oblíbili, že si jej celý přivezli. Tu se za námi ozval ostrý ženský hlas: „Takoví čeští turisté tady dělají jenom ostudu! Pozorně sledujte výklad, abyste jednou nebyli také takoví.“

Za námi stála skupina českých gymnasistů. Nechci zesměšňovat jejich paní profesorku, určitě to myslela dobře, když se s nimi trmácela až do Berlína a chodila celý den po muzeu. Ti mladí to snášeli nad očekávání klidně a někteří dokonce vypadali, že je to baví.

Imperiální „vkus“ se prostě podepsal na tom, že takovou věc vytrhli z kontextu vysokého lesnatého útesu, kde aspoň na dálku mohla působit impozantně, v raném 20. století ji přestěhovali do plochého šedivého sálu, jehož smogem pokrytými skly prosvítá šedé berlínské nebe, a pojmenovali podle ní celé muzeum, které pak dál obsahuje i hodně pěkných věcí. Většina návštěvníků ovšem věnuje pozornost právě tomuto obřímu artefaktu, případně ještě mílétské tržnici, z římské doby, takže se fyziky i esteticky vyčerpá ještě před tím, než začne být k vidění něco zajímavého a pěkného – a je toho pak ještě hodně. I ten oltář je vlastně důležitý, totiž jako doklad dějin imperiální výtvarnosti, pokud by někoho zajímala, nebo jako přední dílo pergamské sochařské školy konce helénistické doby.

Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom]]

[[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]

[[Kategorie:Úvod]]
[[Kategorie:Berlín]]
[[Kategorie:Pegamon]]
[[Kategorie:Historky]]

@@ Řádka 3: / Řádka 3: @@
 [[File:Pergamon Altar hnapel Berlin 2011 09.jpg|thumb|right|[[commons: File: Pergamon Altar hnapel Berlin 2011 09.jpg|Pergamonský oltář (184 před n. l.) ve svém muzeu v Berlíně.]] ]]
-[[File:Pergamonaltar Türkei.jpg|thumb|right|[[commons: File: Pergamonaltar Türkei.jpg|Současný stav původního umístěni oltáře v Bergamu. (Převzato s Wikipedie.)]] ]]
+[[File:Pergamonaltar Türkei.jpg|thumb|right|[[commons: File: Pergamonaltar Türkei.jpg|Současný stav původního umístěni oltáře v Bergamu. (Převzato z Wikipedie.)]] ]]
 Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Altes Museu'') je ''Pergamon Museum''. Byl jsem tam párkrát i se studenty, protože to jsou nejbližší velké antické sbírky a opravdu stojí za vidění. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl s kolegou, který sice patří k předním českým znalcům antiky, leč shodou okolností právě v Pergamon Museu zatím nebyl. Když jsme procházeli prvním velkým sálem, kam kdysi přestěhovali z Pergamonu obrovitý oltář s mnoha sochami a reliéfy (2. století před n. l.), pronesl nepříliš potichu: „Teda, věděl jsem, že to je ošklivý a veliký, ale že tak moc, to ne.“<br />

← Starší verze		Verze z 13. 3. 2018, 14:31
Řádka 1:		Řádka 1:
	historka - stránka bez jednoznačného pokračování		historka - stránka bez jednoznačného pokračování
		+
		+	[[File:Pergamon Altar hnapel Berlin 2011 09.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Pergamon Altar hnapel Berlin 2011 09.jpg\|Pergamonský oltář (184 před n. l.) ve svém muzeu v Berlíně.]] ]]
		+
		+	[[File:Pergamonaltar Türkei.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Pergamonaltar Türkei.jpg\|Současný stav původního umístěni oltáře v Bergamu. (Převzato s Wikipedie.)]] ]]

	Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Altes Museu'') je ''Pergamon Museum''. Byl jsem tam párkrát i se studenty, protože to jsou nejbližší velké antické sbírky a opravdu stojí za vidění. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl s kolegou, který sice patří k předním českým znalcům antiky, leč shodou okolností právě v Pergamon Museu zatím nebyl. Když jsme procházeli prvním velkým sálem, kam kdysi přestěhovali z Pergamonu obrovitý oltář s mnoha sochami a reliéfy (2. století před n. l.), pronesl nepříliš potichu: „Teda, věděl jsem, že to je ošklivý a veliký, ale že tak moc, to ne.“<br />		Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Altes Museu'') je ''Pergamon Museum''. Byl jsem tam párkrát i se studenty, protože to jsou nejbližší velké antické sbírky a opravdu stojí za vidění. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl s kolegou, který sice patří k předním českým znalcům antiky, leč shodou okolností právě v Pergamon Museu zatím nebyl. Když jsme procházeli prvním velkým sálem, kam kdysi přestěhovali z Pergamonu obrovitý oltář s mnoha sochami a reliéfy (2. století před n. l.), pronesl nepříliš potichu: „Teda, věděl jsem, že to je ošklivý a veliký, ale že tak moc, to ne.“<br />

@@ Řádka 8: / Řádka 8: @@
 <br clear=all>
-   Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom]]
+   Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom|'''Co je dobré vědět předem a co stačí až potom''']]
    Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    historka - stránka bez jednoznačného pokračování
-  Stránka se připravuje
+Pomyslnou „dvojkou“ berlínských antických sbírek (hned po ''Altes Museu'') je ''Pergamon Museum''. Byl jsem tam párkrát i se studenty, protože to jsou nejbližší velké antické sbírky a opravdu stojí za vidění. Jednou se stalo, že jsem se tam ocitl s kolegou, který sice patří k předním českým znalcům antiky, leč shodou okolností právě v Pergamon Museu zatím nebyl. Když jsme procházeli prvním velkým sálem, kam kdysi přestěhovali z Pergamonu obrovitý oltář s mnoha sochami a reliéfy (2. století před n. l.), pronesl nepříliš potichu: „Teda, věděl jsem, že to je ošklivý a veliký, ale že tak moc, to ne.“<br />
+Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že to je líp udělaná analogie Stalinova pomníku, a že si ten oltář někdejší berlínští mocipáni natolik oblíbili, že si jej celý přivezli. Tu se za námi ozval ostrý ženský hlas: „Takoví čeští turisté tady dělají jenom ostudu! Pozorně sledujte výklad, abyste jednou nebyli také takoví.“<br />
 Za námi stála skupina českých gymnasistů. Nechci zesměšňovat jejich paní profesorku, určitě to myslela dobře, když se s nimi trmácela až do Berlína a chodila celý den po muzeu. Ti mladí to snášeli nad očekávání klidně a někteří dokonce vypadali, že je to baví.
-Imperiální „vkus“ se prostě podepsal na tom, že takovou věc vytrhli z kontextu vysokého lesnatého útesu, kde aspoň na dálku mohla působit impozantně, v raném 20. století ji přestěhovali do plochého šedivého sálu, jehož smogem pokrytými skly prosvítá šedé berlínské nebe, a pojmenovali podle ní celé muzeum, které pak dál obsahuje i hodně pěkných věcí. Většina návštěvníků ovšem věnuje pozornost právě tomuto obřímu artefaktu, případně ještě mílétské tržnici, z římské doby, takže se fyziky i esteticky vyčerpá ještě před tím, než začne být k vidění něco zajímavého a pěkného – a je toho pak ještě hodně. I ten oltář je vlastně důležitý, totiž jako doklad dějin imperiální výtvarnosti, pokud by někoho zajímala, nebo jako přední dílo pergamské sochařské školy konce helénistické doby.
+Imperiální „vkus“ se prostě podepsal na tom, že takovou věc vytrhli z kontextu vysokého lesnatého útesu, kde aspoň na dálku mohla působit impozantně, přestěhovali ji do plochého šedivého sálu (v raném 20. století), jehož smogem pokrytými skly prosvítá šedé berlínské nebe, a pojmenovali podle ní celé muzeum, které pak dál obsahuje i hodně pěkných věcí. Většina návštěvníků ovšem věnuje pozornost právě tomuto obřímu artefaktu, případně ještě mílétské tržnici z římské doby, takže se fyzicky i esteticky vyčerpá ještě před tím, než začne být k vidění něco zajímavého a pěkného – a je toho pak ještě hodně. (Tehdy tam byly řecké archaické sochy, teď památky Blízkého východu.) I ten oltář je vlastně důležitý, totiž jako doklad dějin imperiální architektury, pokud by někoho zajímala, nebo jako přední dílo pergamské sochařské školy konce helénistické doby.
    Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Jak se chovat v muzeu]], nebo rovnou [[Co je dobré vědět předem a co stačí až potom]]
-[[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]
+  Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]