Obrat k věcem lidským - Historie editací

Zde v 20. 4. 2018, 18:58

2018-04-20T18:58:34Z

Zde v 10. 4. 2018, 08:31

2018-04-10T08:31:30Z

Zde v 9. 4. 2018, 14:54

2018-04-09T14:54:47Z

Zde v 9. 4. 2018, 14:22

2018-04-09T14:22:07Z

Zde v 9. 4. 2018, 14:20

2018-04-09T14:20:49Z

Zde: Založena nová stránka s textem „V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kul…“

2018-04-09T13:18:37Z

Založena nová stránka s textem „V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kul…“

Nová stránka

V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
 

Kacířská představa: 
Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži. (Soukromě to vidím tak, že mezi raným 5. stoletím před n. l. a pozdním 19. stoletím je ve filosofii zajímavých novinek jen poskrovnu, takže vynechání oné doby by přineslo menší škodu, než jakou přináší její nadhodnocování.)
 

Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.
 
(Ostatně, [http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Pou%C5%A5_na_Kyklady na mých oblíbených Kykladách] představuje archaická doba druhý vrchol jejich slávy, po rané době bronzové, zatímco klasická doba tam přináší značný úpadek.)
 
 
 
Dál na [[Proměny autorství]]

Zpátky na [[Archaické a klasické|začátek této prezentace]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 [[File:Larger terracotta Thinker Neolithic 5894 080710.jpg|thumb|right|[[commons: File: Larger terracotta Thinker Neolithic 5894 080710.jpg|"Myslitel" z Karditsy v Thessalii, neolit, 4500-3300 před n. l.]] ]]
-V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Běsní kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
+V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Nadhodnocuje se jazyk a ctí se dialog. Běsní kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
 <br />

← Starší verze		Verze z 10. 4. 2018, 08:31
Řádka 1:		Řádka 1:
		+	[[File:Larger terracotta Thinker Neolithic 5894 080710.jpg\|thumb\|right\|[[commons: File: Larger terracotta Thinker Neolithic 5894 080710.jpg\|"Myslitel" z Karditsy v Thessalii, neolit, 4500-3300 před n. l.]] ]]
		+
	V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Běsní kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).		V klasické době brzy (v pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Běsní kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
	<br />		<br />

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
+V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie. Běsní kult „jsoucna“ a „podstaty“. Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
 <br />
@@ Řádka 6: / Řádka 6: @@
-Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd. Viz např. Friedrich Nietzsche, ''Tak pravil Zarathustra'', ''Před východem slunce'':
+Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.
 „Znenadání“, toť nejstarší šlechtictví světa, které jsem vrátil věcem, osvobodiv je z rabství pod vládou účelu. (...) Něco málo rozumu, semínko moudrosti, rozhozené od hvězdy k hvězdě, – ano, tento kvas je přimíchán ke všem věcem: ve jménu bláznovství je všem věcem přimíchána moudrost! Něco málo moudrosti, to není vyloučeno. Tuto blaženou jistotu jsem však nalezl na všech věcech: je jim milejší, když nohama náhody – tančí. Ó nebe nade mnou, ty čisté, vysoké! Hle, to je mi tvá čistota, že není věčného pavouka rozumu ani pavučin rozumu: – že tys mi taneční síní pro božské náhody, žes mi stolem bohů pro božské kostky, pro božské hráče!

@@ Řádka 4: / Řádka 4: @@
 Kacířská představa:<br />
 Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži. (Soukromě to vidím tak, že mezi raným 5. stoletím před n. l. a pozdním 19. stoletím je ve filosofii zajímavých novinek jen poskrovnu, takže vynechání oné doby by přineslo menší škodu, než jakou přináší její nadhodnocování.)
-<br />
+Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd. Viz např. Friedrich Nietzsche, ''Tak pravil Zarathustra'', ''Před východem slunce'':
 (Ostatně, [http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Pou%C5%A5_na_Kyklady na mých oblíbených Kykladách] představuje archaická doba druhý vrchol jejich slávy, po rané době bronzové, zatímco klasická doba tam přináší značný úpadek.)
 <br clear=all>