Na konci ostrova - Historie editací

Zde v 19. 2. 2018, 11:50

2018-02-19T11:50:53Z

Zde v 27. 12. 2017, 16:03

2017-12-27T16:03:34Z

Zde v 23. 3. 2017, 21:11

2017-03-23T21:11:49Z

Zde v 23. 3. 2017, 19:45

2017-03-23T19:45:14Z

Zde v 23. 3. 2017, 14:30

2017-03-23T14:30:31Z

Zde v 23. 3. 2017, 14:10

2017-03-23T14:10:20Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ historka - stránka bez jednoznačného pokračování Stránka ve vývoji Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na východním až severovýchodním…“

2017-03-23T14:09:38Z

Založena nová stránka s textem „ historka - stránka bez jednoznačného pokračování Stránka ve vývoji Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na východním až severovýchodním…“

Nová stránka

historka - stránka bez jednoznačného pokračování
Stránka ve vývoji

Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na východním až severovýchodním konci, jsem se poprvé ocitnul s Marií při procházce podél pláží. Chtěli jsme si odpočinout ve stínu, tak jsme se usadili v poslední hospodě. Byla příjemná, po Mariině žádosti o čaj se však vepsala do paměti nezapomenutelným dojmem. Po vysvětlení, že nejde o čaj mátový, následovala porada číšníka s dalšími lidmi, Kdosi vymyslel řešení, někam odběhl, a když se vrátil, nadšeně mával pytlíkem Lipton. Vítězství však ještě nebylo nadosah, protože hospodský se pokoušel nacpat ten pytlík do přístroje na presso. Když jsem mu ukázal náležitý postup, divil se, že je to tak jednoduché. Určitě to nebyl hloupý člověk, navíc byl zvyklý na athénské a občas taky italské hosty. Jenže tohle není Naxijská Chóra, kde jsou divným rozmarům lidí ze Západu už po staletí uvyklí.

Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba Íos vydal na celodeňák. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 20 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny. Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě; moře mezi Naxem a Amorgem mu zastupuje Středozemní moře a Egejské moře Oceán, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.

Souvisle číst: [[Keros]]

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Kato Koufonisi]]

[[Pano Koufonisi]]

[[Koufonisia]]

[[MALÉ KYKLADY]]

[[Kategorie:Jídlo a pití na Kykladách]]
[[Kategorie:Pano Koufonisi]]
[[Kategorie:Historky]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    historka - stránka bez jednoznačného pokračování
-  zkorigováno, vložit fotku
+[[File:Koufonisi_beach.jpg|thumb|right|[[commons: File: Koufonisi_beach.jpg|Konečná.]] ]]
 Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na jeho východním až severovýchodním konci, jsem se poprvé octl s Marií při procházce podél pláží. Chtěli jsme si odpočinout ve stínu, tak jsme se usadili v poslední hospodě. Byla příjemná, po Mariině žádosti o čaj se však vepsala do paměti nezapomenutelným dojmem. Po vysvětlení, že nejde o čaj mátový, následovala porada číšníka s dalšími lidmi, pak kdosi vymyslel řešení, někam odběhl, a když se vrátil, nadšeně mával pytlíkem Lipton. Vítězství však ještě nebylo nadosah, protože hospodský se pokoušel nacpat ten pytlík do přístroje na presso. Když jsem mu ukázal náležitý postup, divil se, že je to tak jednoduché. Určitě to nebyl hloupý člověk, navíc byl zvyklý na athénské a občas taky italské hosty. Jenže tohle není Naxijská chóra, kde jsou divným rozmarům lidí ze Západu už po staletí uvyklí.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    historka - stránka bez jednoznačného pokračování
-Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na východním až severovýchodním konci, jsem se poprvé ocitnul s Marií při procházce podél pláží. Chtěli jsme si odpočinout ve stínu, tak jsme se usadili v poslední hospodě. Byla příjemná, po Mariině žádosti o čaj se však vepsala do paměti nezapomenutelným dojmem. Po vysvětlení, že nejde o čaj mátový, následovala porada číšníka s dalšími lidmi, Kdosi vymyslel řešení, někam odběhl, a když se vrátil, nadšeně mával pytlíkem Lipton. Vítězství však ještě nebylo nadosah, protože hospodský se pokoušel nacpat ten pytlík do přístroje na presso. Když jsem mu ukázal náležitý postup, divil se, že je to tak jednoduché. Určitě to nebyl hloupý člověk, navíc byl zvyklý na athénské a občas taky italské hosty. Jenže tohle není Naxijská Chóra, kde jsou divným rozmarům lidí ze Západu už po staletí uvyklí.
+  zkorigováno, vložit fotku
-Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba [[ÍOS|Íos]] vydal na [[Napříč ostrovem k Ag. Theodoti|celodeňák]]. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 20 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny.
+Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na jeho východním až severovýchodním konci, jsem se poprvé octl s Marií při procházce podél pláží. Chtěli jsme si odpočinout ve stínu, tak jsme se usadili v poslední hospodě. Byla příjemná, po Mariině žádosti o čaj se však vepsala do paměti nezapomenutelným dojmem. Po vysvětlení, že nejde o čaj mátový, následovala porada číšníka s dalšími lidmi, pak kdosi vymyslel řešení, někam odběhl, a když se vrátil, nadšeně mával pytlíkem Lipton. Vítězství však ještě nebylo nadosah, protože hospodský se pokoušel nacpat ten pytlík do přístroje na presso. Když jsem mu ukázal náležitý postup, divil se, že je to tak jednoduché. Určitě to nebyl hloupý člověk, navíc byl zvyklý na athénské a občas taky italské hosty. Jenže tohle není Naxijská chóra, kde jsou divným rozmarům lidí ze Západu už po staletí uvyklí.
-Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě. Moře mezi Naxem a Amorgem má pro něj roli Středozemního moře – a Egejské moře roli Oceánu, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.
+Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba [[ÍOS|Íos]] vydal na [[Napříč ostrovem k Ag. Theodoti|celodeňák]]. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 25 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny.
-    Souvisle číst: [[Kato Koufonisi]]
+Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě; moře mezi Naxem a Amorgem má pro něj roli Středozemního moře – a Egejské moře roli Oceánu, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.
-Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Kato Koufonisi]]
+  Souvisle číst: [[Kato Koufonisi|'''Kato Koufonisi''']]
-[[Pano Koufonisi]]
+  Zpátky na obsah podkapitoly [[Koufonisia]]
-[[Koufonisia]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[MALÉ KYKLADY]]
 [[Kategorie:Jídlo a pití na Kykladách]]
 [[Kategorie:Pano Koufonisi]]
 [[Kategorie:Historky]]

@@ Řádka 4: / Řádka 4: @@
 Na konci ostrova Pano Koufonisi, tedy na východním až severovýchodním konci, jsem se poprvé ocitnul s Marií při procházce podél pláží. Chtěli jsme si odpočinout ve stínu, tak jsme se usadili v poslední hospodě. Byla příjemná, po Mariině žádosti o čaj se však vepsala do paměti nezapomenutelným dojmem. Po vysvětlení, že nejde o čaj mátový, následovala porada číšníka s dalšími lidmi, Kdosi vymyslel řešení, někam odběhl, a když se vrátil, nadšeně mával pytlíkem Lipton. Vítězství však ještě nebylo nadosah, protože hospodský se pokoušel nacpat ten pytlík do přístroje na presso. Když jsem mu ukázal náležitý postup, divil se, že je to tak jednoduché. Určitě to nebyl hloupý člověk, navíc byl zvyklý na athénské a občas taky italské hosty. Jenže tohle není Naxijská Chóra, kde jsou divným rozmarům lidí ze Západu už po staletí uvyklí.
-Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba Íos vydal na celodeňák. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 20 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny.
+Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba [[ÍOS|Íos]] vydal na [[Napříč ostrovem k Ag. Theodoti|celodeňák]]. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 20 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny.
 Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě. Moře mezi Naxem a Amorgem má pro něj roli Středozemního moře – a Egejské moře roli Oceánu, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.

@@ Řádka 6: / Řádka 6: @@
 Pak jsem na Koufonisi dorazil s Radimem. Měli jsme zvyk, že při první návštěvě ostrova ho napřed celý projdeme napříč, třeba Íos vydal na celodeňák. Vyrazili jsme tedy z městečka dost brzo ráno vnitrozemskou prašnou silničkou a já navrhoval, že musíme pořádně zabrat, abychom to zvládli v rozumném čase. Podařilo se mi utajit měřítko mapky na ceduli v přístavu, a z celkem fádního plochého vnitrozemí moc výhledů není. Šli jsme, co to dalo, takže jsme za 20 minut byli u moře, na konci ostrova! Radim je člověk mírný, nepovedlo se mu mě zabít. Zpátky jsme se courali podél pobřeží přes dvě hodiny.
-Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě. Moře mezi Naxem a Amorgem mu zastupuje Středozemní moře a Egejské moře zastupuje Oceán, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.
+Představoval jsem si život ostrovana, pro kterého tohle sice není konec světa, protože má loďku, takže tím koncem světa mu jsou hory Naxu na severozápadě a hory Amorgu na východě. Moře mezi Naxem a Amorgem má pro něj roli Středozemního moře – a Egejské moře roli Oceánu, aspoň pokud není mimořádný dobrodruh.
      Souvisle číst: [[Kato Koufonisi]]