Muž boží - Historie editací

Zde v 30. 12. 2017, 11:02

2017-12-30T11:02:09Z

Zde v 15. 4. 2017, 10:41

2017-04-15T10:41:13Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ info stránka Řadě filosofů připisují legendy kdejakou pozoruhodnost. Někteří z nich k tomu však přímo vybízejí, jak svým dílem, tak svý…“

2017-04-15T10:13:57Z

Založena nová stránka s textem „ info stránka Řadě filosofů připisují legendy kdejakou pozoruhodnost. Někteří z nich k tomu však přímo vybízejí, jak svým dílem, tak svý…“

Nová stránka

info stránka

Řadě filosofů připisují legendy kdejakou pozoruhodnost. Někteří z nich k tomu však přímo vybízejí, jak svým dílem, tak svým vystupováním. Historické životopisy předsokratiků (viz [[Předsokratici]]) a často ani pozdějších filosofů sice skoro nemáme, leč v případě některých zvláštních jedinců legenda přímo splývá s jejich životem, jednáním a s naukovým odkazem. Jsou to nábožensky exaltované postavy, dokonce divotvůrci (''thaumatúrgoi''), léčitelé a věštci, zvěstovatelé eschatologických očekávání. Něčím připomínají naši představu o šamanech, ale nechceme otevírat ožehavé téma „šamanských prvků“ v řeckém náboženství. Už proto ne, že máme na mysli spíše postavy, které stojí stranou hlavního proudu obecně řeckého náboženství, neboť jsou zvěstovateli výrazně odlišných představ. Proto pro ně užíváme dost vžité označení „muž boží“, vždyť takto o nich občas mluví už jejich antičtí stoupenci.

Zdálo by se, že ve filosofii budou mít mužové boží roli spíše okrajovou, leč opak je pravdou! Možná je velikost jejich role výsledkem omylu v určení žánru, možná ji nafoukli jejich mnohdy až fanatičtí ctitelé, možná je jejich náboženská excentricita přivedla i k zajímavým myšlenkám. K postavám typu muže božího patří jak postavy mytické, například Orfeus a Músaios, tak i historičtí autoři. V archaické době například Epimenidés z Knóssu, Ferekýdés a Pythagorás, v klasické době Empedoklés (abych nejmenoval Euthyfrona nebo Métrodóra z Lampsaku), v římské době třeba Apollónios z Tyany. V každém případě však musíme vzít na vědomí, že u mužů božích těžko odlišíme skutečnost od legendy, dokonce i od sekundární, až dodatečně vzniklé, a že s pochopením jejich nauk mohou být specifické potíže.

Někdy se mužové boží stylizují (nebo jsou stylizováni) jako esence řeckých myšlenek, jindy se sami prohlašují (nebo jsou prohlašováni) za ty, kdo do Řecka nově přinášejí dávné nauky jiných kultur. Obojí je možné. Důležité však je, že obojí je možné zcela nezávisle na té či oné stylizaci.

[[Kategorie:Informační stránky]]

← Starší verze		Verze z 15. 4. 2017, 10:41
Řádka 8:		Řádka 8:


		+	[[Kategorie:Epimenidés z Knóssu]]
		+	[[Kategorie:Ferekýdés]]
		+	[[Kategorie:Pythagorás]]
		+	[[Kategorie:Empedoklés]]
		+	[[Kategorie:Apollónios z Tyany]]
		+	[[Kategorie:Orfeus]]
		+	[[Kategorie:Músaios]]
	[[Kategorie:Informační stránky]]		[[Kategorie:Informační stránky]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   info stránka
+   info - stránka bez jednoznačného pokračování
-Řadě filosofů připisují legendy kdejakou pozoruhodnost. Někteří z nich k tomu však přímo vybízejí, jak svým dílem, tak svým vystupováním. Historické životopisy předsokratiků (viz [[Předsokratici]]) a často ani pozdějších filosofů sice skoro nemáme, leč v případě některých zvláštních jedinců legenda přímo splývá s jejich životem, jednáním a s naukovým odkazem. Jsou to nábožensky exaltované postavy, dokonce divotvůrci (''thaumatúrgoi''), léčitelé a věštci, zvěstovatelé eschatologických očekávání. Něčím připomínají naši představu o šamanech, ale nechceme otevírat ožehavé téma „šamanských prvků“ v řeckém náboženství. Už proto ne, že máme na mysli spíše postavy, které stojí stranou hlavního proudu obecně řeckého náboženství, neboť jsou zvěstovateli výrazně odlišných představ. Proto pro ně užíváme dost vžité označení „muž boží“, vždyť takto o nich občas mluví už jejich antičtí stoupenci.
+Řadě filosofů připisují legendy kdejakou pozoruhodnost. Někteří z nich k tomu však přímo vybízejí, jak svým dílem, tak svým vystupováním. Historické životopisy  [[Předsokratici|předsokratiků]] a často ani pozdějších filosofů sice skoro nemáme, leč v případě některých zvláštních jedinců legenda přímo splývá s jejich životem, jednáním a s naukovým odkazem. Jsou to nábožensky exaltované postavy, dokonce divotvůrci (''thaumatúrgoi''), léčitelé a věštci, zvěstovatelé eschatologických očekávání. Něčím připomínají naši představu o šamanech, ale nechceme otevírat ožehavé téma „šamanských prvků“ v řeckém náboženství. Už proto ne, že máme na mysli spíše postavy, které stojí stranou hlavního proudu obecně řeckého náboženství, neboť jsou zvěstovateli výrazně odlišných představ. Proto pro ně užíváme dost vžité označení „muž boží“, vždyť takto o nich občas mluví už jejich antičtí stoupenci.
 Zdálo by se, že ve filosofii budou mít mužové boží roli spíše okrajovou, leč opak je pravdou! Možná je velikost jejich role výsledkem omylu v určení žánru, možná ji nafoukli jejich mnohdy až fanatičtí ctitelé, možná je jejich náboženská excentricita přivedla i k zajímavým myšlenkám. K postavám typu muže božího patří jak postavy mytické, například Orfeus a Músaios, tak i historičtí autoři. V archaické době například Epimenidés z Knóssu, Ferekýdés a Pythagorás, v klasické době Empedoklés (abych nejmenoval Euthyfrona nebo Métrodóra z Lampsaku), v římské době třeba Apollónios z Tyany. V každém případě však musíme vzít na vědomí, že u  mužů božích těžko odlišíme skutečnost od legendy, dokonce i od sekundární, až dodatečně vzniklé, a že s pochopením jejich nauk mohou být specifické potíže.
 Někdy se mužové boží stylizují (nebo jsou stylizováni) jako esence řeckých myšlenek, jindy se sami prohlašují (nebo jsou prohlašováni) za ty, kdo do Řecka nově přinášejí dávné nauky jiných kultur. Obojí je možné. Důležité však je, že obojí je možné zcela nezávisle na té či oné stylizaci.