Létin příběh - Historie editací

Zde v 1. 3. 2018, 18:17

2018-03-01T18:17:45Z

Zde v 2. 2. 2018, 16:43

2018-02-02T16:43:36Z

Zde v 2. 2. 2018, 16:42

2018-02-02T16:42:45Z

Zde v 14. 1. 2018, 17:19

2018-01-14T17:19:46Z

Zde v 13. 12. 2017, 20:35

2017-12-13T20:35:47Z

Zde v 14. 4. 2017, 14:12

2017-04-14T14:12:21Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování Stránka ve vývoji Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařa…“

2017-04-14T14:00:47Z

Založena nová stránka s textem „ exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování Stránka ve vývoji Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařa…“

Nová stránka

exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování

Stránka ve vývoji

Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích pochopení této bohyně. Rozličná vyprávění o Létó se shodují v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy, a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochpení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě právě do Lykie a své slavné božské děti porodila tam, viz exkurz [[Lýkijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lýkie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lýkijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátnou Lýkii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.

Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“

Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v [[Boj mezi bohy|boji mezi bohy]].

Drak nebo spíše had v příběhu Létině a Apollónově je svým původem velice pozemský, je synem a nejspíš i milencem Země. Proto má Apollónova pomsta na něm další následky: Apollón tím vlastně získal věštírnu v Delfách. Tento příběh ovšem patří do Delf a příběh Apollónova narození zase k jezeru na Délu. Už teď si ale můžeme všimnout, že v naší době jsou hadi a draci na Délu dost neškodní, někteří jsou nádherně vybarvení, v době páření začátkem června dokonce s ohnivou horní polovinou hlavy, každopádně už bohyni neohrožují, možná spíš baví, v tom je nesporný pokrok. Je to zásluhou Apollóna. O jeho způsobu boje i myšlení se ovšem má vyprávět v Delfách.
<br />

Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Parmiskovo zázračné uzdravení]], nebo rovnou [[Lví terasa]]

[[Posvátnou cestou]]

[[DÉLOS]]

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]

[[Kategorie:Létó]]
[[Kategorie:Apollón]]
[[Kategorie:Artemis]]
[[Kategorie:Ofioneus]]
[[Kategorie:Délos]]
[[Kategorie:Lýkie]]
[[Kategorie:Athénaios z Naukratidy]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
-[[File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|thumb|ight|256px|[[commons: File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|Létó, špatně uchované torzo archaické kultovní sochy. Slonovina a zlato, iónská práce, kolem 550 před n. l. Nalezana v Delfách. Archeologické muzeum v Delfách.]] ]]
+[[File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|thumb|right|[[commons: File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|Létó, špatně uchované torzo archaické kultovní sochy. Slonovina a zlato, iónská práce, kolem 550 před n. l. Nalezana v Delfách. Archeologické muzeum v Delfách.]] ]]
 Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata.<br />

@@ Řádka 3: / Řádka 3: @@
 [[File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|thumb|ight|256px|[[commons: File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|Létó, špatně uchované torzo archaické kultovní sochy. Slonovina a zlato, iónská práce, kolem 550 před n. l. Nalezana v Delfách. Archeologické muzeum v Delfách.]] ]]
-Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě a své slavné božské děti přišla porodit právě do Lykie, viz exkurz [[Lykijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, někdy téměř jako příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lykie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lykijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátní Lykii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí. Pronásledoval ji obr Tityos a drak (dračice) nebo had.
+Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata.<br />
 Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“ Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v boji mezi bohy.

@@ Řádka 3: / Řádka 3: @@
 [[File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|thumb|ight|256px|[[commons: File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|Létó, špatně uchované torzo archaické kultovní sochy. Slonovina a zlato, iónská práce, kolem 550 před n. l. Nalezana v Delfách. Archeologické muzeum v Delfách.]] ]]
-Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě a své slavné božské děti přišla porodit právě do Lykie, viz exkurz [[Lykijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lykie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lykijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátní Lykii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.
+Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě a své slavné božské děti přišla porodit právě do Lykie, viz exkurz [[Lykijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, někdy téměř jako příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lykie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lykijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátní Lykii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí. Pronásledoval ji obr Tityos a drak (dračice) nebo had.
-Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“ Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v boji mezi bohy. Drak nebo spíše had v příběhu Létině a Apollónově je však svým původem velice pozemský, je synem a nejspíš i milencem Země. Proto má Apollónova pomsta na něm další následky: Apollón tím vlastně získal věštírnu v Delfách. Tento příběh ovšem patří do Delf; k jezeru na Délu se váže příběh Apollónova narození. Už teď si ale můžeme všimnout, že v naší době jsou hadi a draci na Délu dost neškodní, někteří jsou nádherně vybarvení, v době páření začátkem června dokonce s ohnivou horní polovinou hlavy, každopádně už bohyni neohrožují, možná spíš baví, v tom je nesporný pokrok. Je to zásluhou Apollóna. O jeho způsobu boje i myšlení se ovšem má vyprávět v Delfách.
+Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“ Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v boji mezi bohy.
 <br />

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
-  zkorigováno, vložit fotky
+[[File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|thumb|ight|256px|[[commons: File:Leto, torso of cult statue, ivory, gold, 550 BC, AM Delphi, 060073.jpg|Létó, špatně uchované torzo archaické kultovní sochy. Slonovina a zlato, iónská práce, kolem 550 před n. l. Nalezana v Delfách. Archeologické muzeum v Delfách.]] ]]
 Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě a své slavné božské děti přišla porodit právě do Lykie, viz exkurz [[Lykijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lykie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lykijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátní Lykii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
-   Stránka ve vývoji
+   zkorigováno, vložit fotky
-Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích pochopení této bohyně. Rozličná vyprávění o Létó se shodují v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy, a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochpení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lýkii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě právě do Lýkie a své slavné božské děti porodila tam, viz exkurz [[Lýkijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lýkie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lýkijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátnou Lýkii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.
+Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích vyprávění. Shodují se v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochopení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě a své slavné božské děti přišla porodit právě do Lykie, viz exkurz [[Lykijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lykie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lykijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátní Lykii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.
-Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“
+Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“ Drak v křesťanské Apokalypse je původně nebeský, pochopený ovšem jako ďábel, který je pak po své porážce svržen na zem. To silně připomíná Ferekýdův popis svržení Ofionea v boji mezi bohy. Drak nebo spíše had v příběhu Létině a Apollónově je však svým původem velice pozemský, je synem a nejspíš i milencem Země. Proto má Apollónova pomsta na něm další následky: Apollón tím vlastně získal věštírnu v Delfách. Tento příběh ovšem patří do Delf; k jezeru na Délu se váže příběh Apollónova narození. Už teď si ale můžeme všimnout, že v naší době jsou hadi a draci na Délu dost neškodní, někteří jsou nádherně vybarvení, v době páření začátkem června dokonce s ohnivou horní polovinou hlavy, každopádně už bohyni neohrožují, možná spíš baví, v tom je nesporný pokrok. Je to zásluhou Apollóna. O jeho způsobu boje i myšlení se ovšem má vyprávět v Delfách.
 <br />
-   Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Parmiskovo zázračné uzdravení]], nebo rovnou [[Lví terasa]]
+   Souvisle číst: v typickém případě: exkurz [[Parmiskovo zázračné uzdravení]] nebo rovnou [[Lví terasa]]
-[[Posvátnou cestou]]
+  Zpátky na obsah podkapitoly [[Posvátnou cestou]]
-[[DÉLOS]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[DÉLOS]]
-Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]
+  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]

@@ Řádka 3: / Řádka 3: @@
    Stránka ve vývoji
-Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích pochopení této bohyně. Rozličná vyprávění o Létó se shodují v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy, a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochpení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lykii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě právě do Lykie a své slavné božské děti porodila tam, viz exkurz [[Lýkijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lýkie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lýkijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátnou Lýkii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.
+Pro Řeky je Létó postavou velice vítanou, leč záhadnou. S jejím zařazením si tak úplně nevědí rady, což se projevuje v mnoha různých verzích pochopení této bohyně. Rozličná vyprávění o Létó se shodují v tom, že je matkou Apollóna a Artemidy, a že je má se Diem, při jeho snad nejslavnějších záletech, možná v maloasijských Didymách. Sama Létó však zůstává dost záhadná. Není v obvyklém výčtu dvanácti hlavních olympských bohů, ba z hlediska formálního uspořádání božských vztahů je pro Řeky vlastně jenom títánka. Je dcerou Títána Koia a Foibé, v jiném pochpení dcerou Nebe a Měsíce, nebo Nebe a Záře! Každopádně je cizinka, jenom není jisté, zda přišla z dalekého severu, nebo je původně lykijským božstvem. Je dokonce možné, že Létó byla už v Lýkii chápaná jako tam zdomácnělá seveřanka (Hyperborejka), a pak přišla na Západ do Řecka porodit svá dvojčata. V jiné verzi ovšem chodila po světě právě do Lýkie a své slavné božské děti porodila tam, viz exkurz [[Lýkijská analogie]]. Je to prostě putovní bohyně, rodící nové bohy, přitom bohyně vítaná, vlídná. Další téměř konstantou příběhů je role vlků, většinou jako pronásledovatelů, ale někdy i jako téměř příbuzenstva, což snad souvisí s řeckým porozuměním jménu „Lýkie“ (Vlkov), ačkoli je možné, že lýkijsky jde spíš o „světlo“. Létó si vybírá nádherné země s horami a mořem, plné jasu, ať už majestátnou Lýkii s opravdu velikými horami nad dlouhým pobřežím, nebo maličký Délos na mikro-fraktálně strukturovaných Kykladách. Své děti ovšem rodí ve „vlčí tmě“, tedy koncem noci. Podle jiných verzí jsou už při jejím obtížném cestování děti na světě a Létó je nosí.
 Vztah Dia k Létó není pouze jedním z řady záletů, ale zásadní alternativou božských vztahů, proto Héra žárlí úplně běsnivě a pronásleduje Létó nebývale krutě. Motiv těhotné ženy pronásledované hadem nebo drakem a šelmami je na maloasijském pobřeží natolik zásadní, že se ozývá ještě v 1. století n. l., dokonce i v úplně jinak strukturovaném náboženství, totiž v novozákonní ''Apokalypse'' (12, 1–5): „Na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná Sluncem a Měsíc pod jejíma nohama, s korunou dvanácti hvězd na hlavě. Byla těhotná a křičela bolestí, neboť trpěla kvůli porodu. Pak se na nebi ukázalo jiné znamení: veliký ohnivý drak... A drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí. I porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, a její syn byl vytržen k Bohu a k jeho trůnu.“
@@ Řádka 27: / Řádka 27: @@
 [[Kategorie:Délos]]
 [[Kategorie:Lýkie]]
 [[Kategorie:Athénaios z Naukratidy]]