Emporos a horochodci - Historie editací

Zde v 4. 2. 2018, 14:09

2018-02-04T14:09:12Z

Zde v 4. 2. 2018, 14:08

2018-02-04T14:08:00Z

Zde v 4. 2. 2018, 14:06

2018-02-04T14:06:29Z

Zde v 18. 12. 2017, 09:57

2017-12-18T09:57:02Z

Zde v 2. 4. 2017, 06:52

2017-04-02T06:52:24Z

Zde v 31. 3. 2017, 17:31

2017-03-31T17:31:20Z

Zde v 31. 3. 2017, 17:30

2017-03-31T17:30:58Z

Zde v 31. 3. 2017, 17:19

2017-03-31T17:19:55Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje:…“

2017-03-31T17:19:35Z

Založena nová stránka s textem „ Stránka ve vývoji Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje:…“

Nová stránka

Stránka ve vývoji

Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje: „K. A. Tzimplakés (Ciblakis), Emporos (obchodník)“. Cedule nad touto hlásá, že se zde prodávají rozličné druhy naxijských sýrů. To je pravda, nicméně už letmý pohled ukazuje, že se tu prodává všechno možné a občas i nemožné. Prodávají se tu sýry všech druhů, některé z kozích dozrávají v přilehlém domku, odkud šíří Lygdamovou ulicí čich kozloviny. Kyrios emporos dá každému ochutnat.

Uvnitř obchodu má krom sýrů a všeho možného hlavně velké pytle se sušenými bylinkami, kořením, luštěninami, mandlemi, pistáciemi... Skořici prodává v menších otýpkách. Člověka trochu překvapí, když potká hektolitrový žok sušených okvětních plátků růží a vedle menší pytle s mnoha přírodninami, o jejichž existenci do té doby neměl nejmenší tušení. Nutno podotknout, že zdejší kuchyně spotřebovává skořici a všemožné bylinky vskutku kvantitativně (krom bazalky, ta sem přichází až teď, dosud měla roli čistě okrasnou). V obchodě samozřejmě nechybí ''glyko'', ani domácí víno a raki. A hned u vchodu stojí kádě s několika druhy oliv, nečekaně dostupné kapari a kvanta oleje, samozřejmě domácího olivového.

Další místnosti obchodu vypadají ještě malebněji. Shodou okolností jsem právě na Naxu dostal mejla od kamaráda tibetanisty, psal z jakési nepálské vísky, že tam mají tuze pěkné a levné sušené jačí oháňky na magické zapuzování much, jestli nějakou nechci. Tak jačí oháňku jsem u kyria empora nenašel, ani jsem ji nedokázal řecky popsat. Zato jsem byl upozorněn na zvláštní mýdla a hlavně na desítky druhů léčivých mastí a olejů. Vynalezl je a vyrábí kyrios Manolis Santorineos, který u nich taky sedí (v rohu pultu ze strany zákazníků). Ten bodrý muž se choval velice přátelsky, i když jsem žádný jeho výrobek nekoupil, a po hovoru o tom, co na Naxu pohledávám tak dlouho, mě pozval na výlet Všenaxijské vlastivědně horochodecké jednoty, kterou osobně vede. Ukázal mi svoje knihy o Naxu a pochlubil se i spoluautorstvím nejlepší mapy ostrova.

„Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem ''Pannaxiakos'' jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji.

O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horohodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhnul svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi nějaké pozdější antiky.

O něco víc fotek je v oddílu alba. [[https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Joys_of_Naxos#Emporos]]

Souvisle číst: [[Námořní pouť na ostrůvek v přístavu]]

[[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]]

[[NAXOS]]

Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]

[[Kategorie:Chóra (Naxos)]]
[[Kategorie:Santorineus Manolis)]]
[[Kategorie:Jídlo a pití na Kykladách]]
[[Kategorie:Raki na Kykladách]]
[[Kategorie:Danakos (Naxos)]]

@@ Řádka 24: / Řádka 24: @@
 „Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem Pannaxiakos jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji.
-O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horochodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhl svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras.
+O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, s jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horochodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhl svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras.
 <br clear=all>

@@ Řádka 27: / Řádka 27: @@
 <br clear=all>
-   Souvisle číst: například [[Námořní pouť na ostrůvek v přístavu]]
+   Souvisle číst: exkurz [[Svatba v Tripodes]] - nebo rovnou [[Námořní pouť na ostrůvek v přístavu]]
    Zpátky na obsah podkapitoly [[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
-  zkorigováno, vložit fotky
+[[File:Naxos, Chora, shop, 110260.jpg|thumb|left|[[commons: File: Naxos, Chora, shop, 110260.jpg|Kyrios K. A. Tzimplakis, emporos - a jeho obchod. Naxijská Chóra.]] ]]
 Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje: „K. A. Tzimplakés (Ciblakis), Emporos (obchodník)“. Cedule nad touto hlásá, že se zde prodávají rozličné druhy naxijských sýrů. To je pravda, nicméně už letmý pohled ukazuje, že se tu prodává všechno možné a občas i nemožné. Prodávají se tu sýry všech druhů, některé z kozích dozrávají v přilehlém domku, odkud šíří Lygdamovou ulicí čich kozloviny.
 Kyrios emporos dá každému ochutnat. Uvnitř obchodu má krom sýrů hlavně velké pytle se sušenými bylinkami, kořením, luštěninami, mandlemi, pistáciemi... Skořici prodává v menších otýpkách. Člověka trochu překvapí, když potká hektolitrový žok sušených okvětních plátků růží a vedle menší pytle s mnoha přírodninami, o jejichž existenci do té doby neměl nejmenší tušení. Nutno podotknout, že zdejší kuchyně spotřebovává skořici a všemožné bylinky vskutku kvantitativně (krom bazalky, ta sem přichází až teď, dosud měla roli čistě okrasnou). V obchodě samozřejmě nechybí glyko, ani domácí víno a raki. A hned u vchodu stojí kádě s několika druhy oliv, nečekaně dostupné kapari a kvanta oleje, samozřejmě domácího olivového.
 Další místnosti obchodu vypadají ještě malebněji. Shodou okolností jsem právě na Naxu dostal mejla od kamaráda tibetanisty, psal z jakési nepálské vísky, že tam mají tuze pěkné a levné sušené jačí oháňky na magické zapuzování much, jestli nějakou nechci. Tak jačí oháňku jsem u kyria empora nenašel, ani jsem ji nedokázal řecky popsat.<br />
 Zato jsem byl upozorněn na zvláštní mýdla a hlavně na desítky druhů léčivých mastí a olejů. Vynalezl je a vyrábí kyrios Manolis Santorineos, který u nich taky sedí (v rohu pultu ze strany zákazníků). Ten bodrý muž se choval velice přátelsky, i když jsem žádný jeho výrobek nekoupil, a po hovoru o tom, co na Naxu pohledávám tak dlouho, mě pozval na výlet Všenaxijské vlastivědně horochodecké jednoty, kterou osobně vede. Ukázal mi svoje knihy o Naxu a pochlubil se i spoluautorstvím nejlepší mapy ostrova.
 „Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem Pannaxiakos jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji.
 O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horochodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhl svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras.
 <br clear=all>

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   exkurz - Stránka bez jednoznačného pokračování
+   exkurz - stránka bez jednoznačného pokračování
-Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje: „K. A. Tzimplakés (Ciblakis), Emporos (obchodník)“. Cedule nad touto hlásá, že se zde prodávají rozličné druhy naxijských sýrů. To je pravda, nicméně už letmý pohled ukazuje, že se tu prodává všechno možné a občas i nemožné. Prodávají se tu sýry všech druhů, některé z kozích dozrávají v přilehlém domku, odkud šíří Lygdamovou ulicí čich kozloviny. Kyrios emporos dá každému ochutnat.
+  zkorigováno, vložit fotky
-Uvnitř obchodu má krom sýrů a všeho možného hlavně velké pytle se sušenými bylinkami, kořením, luštěninami, mandlemi, pistáciemi... Skořici prodává v menších otýpkách. Člověka trochu překvapí, když potká hektolitrový žok sušených okvětních plátků růží a vedle menší pytle s mnoha přírodninami, o jejichž existenci do té doby neměl nejmenší tušení. Nutno podotknout, že zdejší kuchyně spotřebovává skořici a všemožné bylinky vskutku kvantitativně (krom bazalky, ta sem přichází až teď, dosud měla roli čistě okrasnou). V obchodě samozřejmě nechybí ''glyko'', ani domácí víno a raki. A hned u vchodu stojí kádě s několika druhy oliv, nečekaně dostupné kapari a kvanta oleje, samozřejmě domácího olivového.
+Na rohu ulic Papavasileiou (výpadovka směr Chalki) a Lygdamovy každého zaujme svérázný obchod. Jeho štít hrdě oznamuje: „K. A. Tzimplakés (Ciblakis), Emporos (obchodník)“. Cedule nad touto hlásá, že se zde prodávají rozličné druhy naxijských sýrů. To je pravda, nicméně už letmý pohled ukazuje, že se tu prodává všechno možné a občas i nemožné. Prodávají se tu sýry všech druhů, některé z kozích dozrávají v přilehlém domku, odkud šíří Lygdamovou ulicí čich kozloviny.
-Další místnosti obchodu vypadají ještě malebněji. Shodou okolností jsem právě na Naxu dostal mejla od kamaráda tibetanisty, psal z jakési nepálské vísky, že tam mají tuze pěkné a levné sušené jačí oháňky na magické zapuzování much, jestli nějakou nechci. Tak jačí oháňku jsem u kyria empora nenašel, ani jsem ji nedokázal řecky popsat. Zato jsem byl upozorněn na zvláštní mýdla a hlavně na desítky druhů léčivých mastí a olejů. Vynalezl je a vyrábí kyrios Manolis Santorineos, který u nich taky sedí (v rohu pultu ze strany zákazníků). Ten bodrý muž se choval velice přátelsky, i když jsem žádný jeho výrobek nekoupil, a po hovoru o tom, co na Naxu pohledávám tak dlouho, mě pozval na výlet Všenaxijské vlastivědně horochodecké jednoty, kterou osobně vede. Ukázal mi svoje knihy o Naxu a pochlubil se i spoluautorstvím nejlepší mapy ostrova.
+Kyrios emporos dá každému ochutnat. Uvnitř obchodu má krom sýrů hlavně velké pytle se sušenými bylinkami, kořením, luštěninami, mandlemi, pistáciemi... Skořici prodává v menších otýpkách. Člověka trochu překvapí, když potká hektolitrový žok sušených okvětních plátků růží a vedle menší pytle s mnoha přírodninami, o jejichž existenci do té doby neměl nejmenší tušení. Nutno podotknout, že zdejší kuchyně spotřebovává skořici a všemožné bylinky vskutku kvantitativně (krom bazalky, ta sem přichází až teď, dosud měla roli čistě okrasnou). V obchodě samozřejmě nechybí glyko, ani domácí víno a raki. A hned u vchodu stojí kádě s několika druhy oliv, nečekaně dostupné kapari a kvanta oleje, samozřejmě domácího olivového.
-„Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem ''Pannaxiakos'' jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji.
+Další místnosti obchodu vypadají ještě malebněji. Shodou okolností jsem právě na Naxu dostal mejla od kamaráda tibetanisty, psal z jakési nepálské vísky, že tam mají tuze pěkné a levné sušené jačí oháňky na magické zapuzování much, jestli nějakou nechci. Tak jačí oháňku jsem u kyria empora nenašel, ani jsem ji nedokázal řecky popsat.<br />
-O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horohodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhnul svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras.
+„Horochodce“ znám z Kréty, bývají to drsňáci a znalci cest i terénu. Na Naxu je to ovšem celé jaksi titěrnější a veselejší. Na sraz v 9:00 před stadionem Pannaxiakos jsem přišel trapně včas. O půl hodiny později se začali trousit první kumpáni, poslední dobíhali kolem desáté, když přijel najatý autobus. Po cestě ještě přistupovali starostové několika obcí. Asi v 11 hodin jsme v sedle před Apeiranthem opustili autobus a vyrazili na hřeben. K mému překvapení to dostalo obrátky, šli jsme docela zostra a potkávali úžasné památky, o jejichž existenci jsem nevěděl, k tomu zajímavé šutry i kytky, ke všemu z toho tu byl někdo, kdo tomu trochu rozuměl. V podvečer jsme sestupovali do zapadlé vísky Danakos, kde byla pronajatá hospoda – a vítal nás v ní místní pan starosta. Jedlo se, pilo se, někteří zpívali a tancovali, nálada byla družná a s přítomnými měšťany jsem tam i leccos domluvil. Pak pro nás zase přijel autobus. Mimochodem, ta hospoda na konci silnice byla křížencem chudší horské chaty, luxusní neolitické stavby a socialistického motorestu. Skvělé! Jen na to mít, aby to mohlo být častěji.
-O něco víc fotek je v oddílu alba. [[https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Joys_of_Naxos#Emporos]]
+O nějaký rok později mě napadlo, že by Manolis mohl vědět o dalších starokykladských lokalitách, z jejich určením totiž bývají problémy. Navštívil jsem tedy kyria empora, leč Manolis u něho zrovna nebyl, na pultu jej zastupovala pouze jeho fotografie. Byl jsem však ubezpečený, že přijde. Vzkázal jsem, že jde o odbornou horochodeckou záležitost, aby si třeba někdo nemyslel, že o daně. Nějak jsme se však nepotkali. Když jsem pak kolem půlnoci šel po nábřeží domů, slyšel jsem za sebou dupot a pokřik. Běžel za mnou mohutný tmavý chlap a cosi křičel! Kdekoli jinde bych se polekal. On mi jenom chtěl ukázat, ve které hospodě sedí Manolis. Tak jsme se sešli, Manolis vytáhl svoji bohatě počmáranou mapu, překresloval z ní do mého výtisku všechno, co jsem chtěl, a přidával ústní komentáře. Pochlubil se i svými novými prospekcemi antických památek v okolí Magaras.
    Souvisle číst: například [[Námořní pouť na ostrůvek v přístavu]]
-[[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]]
+  Zpátky na obsah podkapitoly [[Chóra Naxijských, titul|Chóra Naxijských]]
-[[NAXOS]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[NAXOS]]
-Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]
+  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    Stránka ve vývoji
@@ Řádka 27: / Řádka 28: @@
 [[Kategorie:Raki na Kykladách]]
 [[Kategorie:Danakos (Naxos)]]

@@ Řádka 23: / Řádka 23: @@
 [[Kategorie:Chóra (Naxos)]]
-[[Kategorie:Santorineus Manolis)]]
+[[Kategorie:Santorineus Manolis]]
 [[Kategorie:Jídlo a pití na Kykladách]]
 [[Kategorie:Raki na Kykladách]]
 [[Kategorie:Danakos (Naxos)]]