Apeiranthos, horské hnízdo muzeí - Historie editací

Zde v 29. 1. 2021, 15:07

2021-01-29T15:07:23Z

Zde v 29. 1. 2021, 15:04

2021-01-29T15:04:15Z

Zde v 13. 2. 2018, 09:26

2018-02-13T09:26:57Z

Zde v 12. 2. 2018, 14:02

2018-02-12T14:02:05Z

Zde v 11. 2. 2018, 18:55

2018-02-11T18:55:57Z

Zde v 21. 12. 2017, 17:53

2017-12-21T17:53:03Z

Zde v 21. 12. 2017, 17:52

2017-12-21T17:52:14Z

Zde v 4. 4. 2017, 09:28

2017-04-04T09:28:22Z

Zde v 4. 4. 2017, 08:27

2017-04-04T08:27:24Z

Zde v 3. 4. 2017, 20:28

2017-04-03T20:28:27Z

@@ Řádka 27: / Řádka 27: @@
 Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu (u pomníku padlým při obraně Apeiranthu před Wehmachtem), všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
-Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Další hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy bez zábradlí, vysoké nejmíň 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme horu Fanari (883 m).
+Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Další hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy bez zábradlí, vysoké nejmíň 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme Fanari (883 m).
 <br />
 <br />

@@ Řádka 21: / Řádka 21: @@
 [[File:Alley in Apeiranthos, Naxos, 118808.jpg|thumb|right|[[commons: File: Alley in Apeiranthos, Naxos, 118808.jpg|Ulička v Apeiranthu na Naxu.]] ]]
-První vesnice v horách za sedlem Svatého Jana (''Ag. Ioannis''), pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem, které doma provedli. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký revolucionář a europoslanec Manolis Glezos. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude (krom skvělého vína) zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
+První vesnice v horách za sedlem Svatého Jana (''Ag. Ioannis''), pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem, které doma provedli. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký permanentní revolucionář a europoslanec Manolis Glezos, jeho rodina měla dole v Chóře středověkou věž, ale teď má jen knihovnu a kavárnu v Apeiranthu. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude (krom skvělého vína) zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
 <br />
 <br />

@@ Řádka 25: / Řádka 25: @@
 <br />
-Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu, všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
+Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu (u pomníku padlým při obraně Apeiranthu před Wehmachtem), všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
 Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Další hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy bez zábradlí, vysoké nejmíň 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme horu Fanari (883 m).

@@ Řádka 2: / Řádka 2: @@
 [[File:Castle (Kastro) in Apeiranthos, Naxos, 101911.jpg|thumb|right|[[commons: File: Castle (Kastro) in Apeiranthos, Naxos, 101911.jpg|Hrad (Kastro) v Apeiranthu, Naxos.]] ]]
 [[File:Street in Apeiranthos, Naxos, 091405.jpg|thumb|left|[[commons: File: Street in Apeiranthos, Naxos, 091405.jpg|Ulice v Apeiranthu, která vede k archeologickému muzeu.]] ]]
@@ Řádka 9: / Řádka 13: @@
 [[File:Cycladic spirals on door in Apeiranthos, Naxos, 21st c AD, 118814.jpg|thumb|left|[[commons: File: Cycladic spirals on door in Apeiranthos, Naxos, 21st c AD, 118814.jpg|Kykladské spirály, tentokrát na kovových vratech garáže v Apeiranthu.]] ]]
-[[File:Contemporary inscription, Apeiranthos, Naxos, 060690.jpg|thumb|right|[[commons: File: Contemporary inscription, Apeiranthos, Naxos, 060690.jpg|Novodobý nápis na městském domě v Apeiranthu]] ]]
+[[File:Contemporary inscription, Apeiranthos, Naxos, 060690.jpg|thumb|right|[[commons: File: Contemporary inscription, Apeiranthos, Naxos, 060690.jpg|Novodobý nápis na městském domě v Apeiranthu.]] ]]
 [[File:Alley in Apeiranthos, Naxos, 118808.jpg|thumb|right|[[commons: File: Alley in Apeiranthos, Naxos, 118808.jpg|Ulička v Apeiranthu na Naxu.]] ]]
 První vesnice v horách za sedlem Svatého Jana (''Ag. Ioannis''), pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem, které doma provedli. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký revolucionář a europoslanec Manolis Glezos. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude (krom skvělého vína) zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
 Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu, všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
 Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Další hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy bez zábradlí, vysoké nejmíň 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme horu Fanari (883 m).
 K přednostem Apeiranthu přičítám i pohodlí při čekání na autobus zpátky do Chóry. Když se zaleskne ve vzdáleném sedle na severu, je ještě čtvrt hodinky čas. Kdo se tady chce zdržet víc do večera, potřebuje svetr a peníze na taxík.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-  zkorigováno, vložit fotky
+[[File:Toward Museums, Apeiranthos, Naxos, 0503020x.jpg|thumb|left|[[commons: File: Toward Museums, Apeiranthos, Naxos, 0503020x.jpg|Z náměstí u kostela a autobusové zastávky míří ukazatele k apeiranthským muzeím.]] ]]
 První vesnice v horách za sedlem Svatého Jana (''Ag. Ioannis''), pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem, které doma provedli. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký revolucionář a europoslanec Manolis Glezos. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude (krom skvělého vína) zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
@@ Řádka 8: / Řádka 20: @@
 K přednostem Apeiranthu přičítám i pohodlí při čekání na autobus zpátky do Chóry. Když se zaleskne ve vzdáleném sedle na severu, je ještě čtvrt hodinky čas. Kdo se tady chce zdržet víc do večera, potřebuje svetr a peníze na taxík.
 Víc fotek Apeiranthu je [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Apeiranthos v albu].

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-   Stránka ve vývoji
+   zkorigováno, vložit fotky
 První vesnice v horách za sedlem Svatého Jana (Ag. Ioannis), pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký revolucionář Manolis Glezos. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
 Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu, všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
-Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Méně turistická hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy podezděné nejmíň o 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme horu Fanari (883 m).
+Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Další hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy bez zábradlí, vysoké nejmíň 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme horu Fanari (883 m).
 K přednostem Apeiranthu přičítám i pohodlí při čekání na autobus zpátky do Chóry. Když se zaleskne ve vzdáleném sedle na severu, je ještě čtvrt hodinky čas. Kdo se tady chce zdržet víc do večera, potřebuje svetr a peníze na taxík.
-Víc fotek Apeiranthu je v albu. [[https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Apeiranthos]]
+Víc fotek Apeiranthu je [https://commons.wikimedia.org/wiki/User:Zde/Apeiranthos v albu].
    Souvisle číst: [[Archeologické muzeum v Apeiranthu]]
-[[Dál naxijskými horami a za horami, titul|Dál naxijskými horami a za horami]]
+  Zpátky na obsah podkapitoly [[Dál naxijskými horami a za horami, titul|Dál naxijskými horami a za horami]]
-[[NAXOS]]
+  Zpátky na obsah kapitoly [[NAXOS]]
-Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Délos a Kyklady]]
+  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
    Stránka ve vývoji
-Za Filoti musí silnice vystoupat skoro o 300 metrů velkými serpentinami. Zvlášť při cestě zpátky je z okna autobusu vyhlídka způsobující očekávání, že pan průvodčí ohlásí, že za deset minut budeme přistávat ve Filoti. První vesnice za sedlem Sv. Jana, pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
+Za Filoti musí silnice vystoupat skoro o 300 metrů velkými serpentinami. Zvlášť při cestě zpátky je z okna autobusu vyhlídka způsobující očekávání, že pan průvodčí ohlásí, že za deset minut budeme přistávat ve Filoti. První vesnice za sedlem Sv. Jana, pardon, městečko, je Apeiranthos (Apirantos i všelijak jinak), svérázný horský městys uprostřed ostrova. Místní obyvatelé jsou mimořádně hrdí na svých „pět tisíc let kultury“, které zde po řadu let oslavovali. Aspoň zčásti jsou to ovšem řečtí Kréťané přesídlení sem kdysi kvůli různým nepravostem. Žijí tady hlavně kameníci a lomaři, ale taky zelináři, vinaři a pastýři. (Prý se tady občas ještě kradou kozy, podobně jako v horských okresech Kréty, aspoň se to říká dole v Chóře a možná je to pomluva, zatímco kdekoliv jinde na Kykladách je nemyslitelné krást cokoliv, pokud nejde o státní dotace. V případě koz je ovšem ziskem spíše mužná čest, neboť honit v horském terénu mrštnou kozu uvyklou lezení, navíc bráněnou ozbrojeným pastýřem se psem, věru není snadné.) Z Apeiranthu pochází také řecký revolucionář Manolis Glezos. Apeirantské ženy zase založily spolek rukodělných prací, organizují prodej tkaných a vyšívaných věcí, včetně jakési prodejní galerie. Nás zde bude zajímat hlavně archeologické muzeum a pak to, že jde o dobré východiště k výletům za dalšími památkami.
 Když na hlavní (tedy horní, vzdálenější) zastávce vystoupíme z autobusu, všimneme si jednak mohutného výhledu z terasy náměstíčka do horského údolí, jednak silničních ukazatelů, které návštěvníka směrují do čtyř muzeí: archeologického, přírodovědného, geologického a národopisného. To je snad absolutní rekord v počtu muzeí na počet obyvatel města!
-Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Méně turistická hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy podezděné nejmíň o 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá.
+Místní Kastro působí jako orlí hnízdo. K archeologickému muzeu vede hlavní třída. Na jejím začátku je hospoda, kde mívají aprobované místní víno. Méně turistická hospoda je vyzdobena ikonou a fotografiemi zesnulého majitele. Kamenné domy jsou střídmě ozdobeny symboly nebo nápisy. Většina ostatních ulic je ovšem svažitá a vybavená schody, jsme přece na Kykladách a navíc v horách. Oč více schodů, o to méně zábradlí. Když člověk vidí malinkou dětskou tříkolku zaparkovanou i s plyšovým medvídkem na okraji terasy podezděné nejmíň o 5 metrů, přeběhne mu mráz po zádech. Buď jsou tu i nejmenší děti tak rozumné, nebo šikovné – nebo tu už proběhl přírodní výběr. Vyhlídka je odtud ovšem skvělá, hora Zás je hned naproti a v zádech máme horu Fanari (883 m).
 Přírodovědné muzeum hostí i relikt části vyhynulého miniaturního slona. V dobách drachmy byla vstupenka na muzejní okruh ozdobena kykladskou spirálou a upozorněním na „pět tisíc let kultury v Aperathu“. Je jen škoda, že některá z těch muzeí se přizpůsobují evropskému standardu. Chápu to u sbírky minerálů. Ještě v 90. let tu však byl k vidění taky sušený netopýr, sušená stažená fretka, puška místního učitele z doby povstání a dýně, kterou význačný měšťan přivezl až z Libye.
@@ Řádka 23: / Řádka 23: @@
 [[Kategorie:Apeiranthos (Naxos)]]
 [[Kategorie:Kastra na Kykladách|Naxos]]