Úskalí tradice a lidové slovesnosti - Historie editací

Zde v 3. 1. 2018, 10:28

2018-01-03T10:28:42Z

Zde: Založena nová stránka s textem „ Stránka se připravuje Popis naší pouti chce harmonizovat dojmy s pojmy, tedy dojmy z míst a pojmy pracně získané studiem antických i pozdějš…“

2017-04-19T19:49:42Z

Založena nová stránka s textem „ Stránka se připravuje Popis naší pouti chce harmonizovat dojmy s pojmy, tedy dojmy z míst a pojmy pracně získané studiem antických i pozdějš…“

Nová stránka

Stránka se připravuje

Popis naší pouti chce harmonizovat dojmy s pojmy, tedy dojmy z míst a pojmy pracně získané studiem antických i pozdějších pramenů. Pokouší se propojit zkušenost a poznání, mýty (vyprávění) a „fakta“.

Všichni snad víme, jak mohou být dojmy zásadní, ale i ošidné, ba jak vratké může být rozhraní mezi bezprostřední zkušeností a usednutím na lep nálady okamžiku nebo klamné představy. Mnohdy si ovšem myslíme, že s „fakty“ je tomu jinak, že na ně se můžeme vždycky spolehnout. U zkoušky ve škole možná ano, aspoň pokud se nezačneme moc všetečně ptát, co to ta fakta vlastně jsou. Opravdu nechci zpochybňovat kritický vědecký přístup a „otevírat dveře bezbřehé subjektivitě“. Naopak, musíme si dávat velice pozor i na ta fakta, protože i ta bývají produktem něčího pochopení, které mělo nějaké své kontexty, v horším případě mohou být dokonce produktem něčího podfuku, který zatím nedošel do veřejného konfliktu s manifestací skutečnosti. Možná to nejsou fakta, ale spíš pseudo-fakta, jenže před tímto rozpoznáním to nerozlišíme. Která z fakt mohou být stálým obrazem skutečnosti? A co je ta skutečnost“ A je stálá? Jak se ukazuje? Jak se dosahuje veřejné shody o její povaze? Takové otázky by nás ovšem vedly k metodologii vědy a ne k cestě za poznáním Řecka. Proto je zatím odbudeme odkazem ne možné koncepty filosofie a metodologie vědy a odkazem na zkušenost jedné hry na skutečnost (historka [[Skutečnost dojmů a faktů]]).

V mezích různosti škol a metod důvěřujeme odborným publikacím. Ani pravost většiny dochovaných antických textů nebude soudný člověk zpochybňovat. Jenže z pravosti textu ještě neplyne, že to, co je v něm psáno, tak opravdu bylo, viz info Vznik a zachování antických spisů. Což takhle raději vsadit na „hmotné památky“? Ty se přece obtížněji falšují a zkreslují, většinou se to pozná, navíc jsou dost často prostě pěkné. Někdo namítne, že malby na hrnci, sochy nebo torza chrámů můžeme vykládat různě. Ano, to můžeme, ale o textu to přece platí taky! Navíc můžeme mezi hmotné památky občas zařadit i přírodu, vždyť například vrcholy posvátných hor se za pár tisíc let zase až tolik nezměnily. Díky takovýmto oporám snad získáme i rozumně kritický pohled na texty. Někdy si pomůžeme dokonce i novodobou astronomií, třeba abychom spočetli, jak v antických časech vypadala obloha (vlivem precese a jiné zeměpisné šířky) a mohli tak rozumět jejím dávným poetickým i vědeckým popisům. Považujeme to za spolehlivější vodítko než scholastickou diskusi o tezích sekundární literatury, přestože by nás někdo mohl obvinit z „přírodovědného objektivismu“.

Snad největším úskalím pro hledání harmonie dojmů a pojmů jsou ústní svědectví místního lidu. Jsou to přece svědectví lidí, kteří v tom prostředí žijí, vyrostli v něm, znají je, dokonce mluví jazykem, který je dědicem toho antického! Každé místo mají spojené s nějakou historkou nebo představou. Mytologie je stále živá, byť už dávno zahrnuje především křesťanské světce. Na druhé straně nikdy nevíme, kdy je vše založeno spíš jenom povedenou hospodskou historkou nebo dokonce reklamou pro turisty. Cizincům lze přece namluvit kdeco, stejně zase brzo odjedou. Dokonce to ani nemusí být považované za podvod, ale za celkem nevinnou zábavu: vypravěč si užije, turista taky, tak co. Dokonce může jít o cyklus, na jehož počátku stála snaha místního obrozence vytvořit pro zvelebení obce místní verzi obecných mýtů, někdy z pomocí západního romantika, výsledek se občas dostane do školního vyučování, a tak se stane bernou mincí. Znám však opačný případ, kdy reklama turistického průmyslu vytvořila artefakty, na něž rozumní lidé přestali reagovat, takže si pak nevšimli ani pravých pokladů antického umění, které přitom usilovně hledali, protože šipku k nim považovali jen za další reklamu, byla náhodou podobně provedená.

Souvisle číst: historka [[Skutečnost dojmů a faktů]], nebo rovnou na [[Význam detailů a okrajových témat]]

[[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]

[[Kategorie:Úvod]]

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
-  Stránka se připravuje
+=== Dojmy a pojmy, mýty a fakta ===
 Popis naší pouti chce harmonizovat dojmy s pojmy, tedy dojmy z míst a pojmy pracně získané studiem antických i pozdějších pramenů. Pokouší se propojit zkušenost a poznání, mýty (vyprávění) a „fakta“.
-Všichni snad víme, jak mohou být dojmy zásadní, ale i ošidné, ba jak vratké může být rozhraní mezi bezprostřední zkušeností a usednutím na lep nálady okamžiku nebo klamné představy. Mnohdy si ovšem myslíme, že s „fakty“ je tomu jinak, že na ně se můžeme vždycky spolehnout. U zkoušky ve škole možná ano, aspoň pokud se nezačneme moc všetečně ptát, co to ta fakta vlastně jsou. Opravdu nechci zpochybňovat kritický vědecký přístup a „otevírat dveře bezbřehé subjektivitě“. Naopak, musíme si dávat velice pozor i na ta fakta, protože i ta bývají produktem něčího pochopení, které mělo nějaké své kontexty, v horším případě mohou být dokonce produktem něčího podfuku, který zatím nedošel do veřejného konfliktu s manifestací skutečnosti. Možná to nejsou fakta, ale spíš pseudo-fakta, jenže před tímto rozpoznáním to nerozlišíme. Která z fakt mohou být stálým obrazem skutečnosti? A co je ta skutečnost“ A je stálá? Jak se ukazuje? Jak se dosahuje veřejné shody o její povaze? Takové otázky by nás ovšem vedly k metodologii vědy a ne k cestě za poznáním Řecka. Proto je zatím odbudeme odkazem ne možné koncepty filosofie a metodologie vědy a odkazem na zkušenost jedné hry na skutečnost (historka [[Skutečnost dojmů a faktů]]).
+Všichni snad víme, jak mohou být dojmy zásadní, ale i ošidné, ba jak vratké může být rozhraní mezi bezprostřední zkušeností a usednutím na lep nálady okamžiku nebo klamné představy. Mnohdy si ovšem myslíme, že s „fakty“ je tomu jinak, že na ně se můžeme vždycky spolehnout. U zkoušky ve škole možná ano, aspoň pokud se nezačneme moc všetečně ptát, co to ta fakta vlastně jsou. Opravdu nechceme zpochybňovat kritický vědecký přístup a „otevírat dveře bezbřehé subjektivitě“. Naopak, jenže si musíme dávat velice dobrý pozor i na ta fakta, protože i fakta bývají produktem něčího pochopení, které mělo nějaké své kontexty, v horším případě mohou být dokonce produktem něčího podfuku, který zatím nedošel do veřejného konfliktu s manifestací skutečnosti. Možná to nejsou fakta, ale spíš pseudo-fakta. Která z fakt mohou být stálým obrazem skutečnosti? A co je ta skutečnost? A je stálá? Jak se ukazuje? Jak se dosahuje veřejné shody o její povaze? Takové otázky by nás ovšem vedly k filosofii a metodologii vědy a ne k cestě za poznáním Řecka. Proto je zatím odbudeme odkazem na možné koncepty filosofie a hlavně odkazem na zkušenost jedné hry na skutečnost, viz historka [[Skutečnost dojmů a faktů]].
-V mezích různosti škol a metod důvěřujeme odborným publikacím. Ani pravost většiny dochovaných antických textů nebude soudný člověk zpochybňovat. Jenže z pravosti textu ještě neplyne, že to, co je v něm psáno, tak opravdu bylo, viz info Vznik a zachování antických spisů. Což takhle raději vsadit na „hmotné památky“? Ty se přece obtížněji falšují a zkreslují, většinou se to pozná, navíc jsou dost často prostě pěkné. Někdo namítne, že malby na hrnci, sochy nebo torza chrámů můžeme vykládat různě. Ano, to můžeme, ale o textu to přece platí taky! Navíc můžeme mezi hmotné památky občas zařadit i přírodu, vždyť například vrcholy posvátných hor se za pár tisíc let zase až tolik nezměnily. Díky takovýmto oporám snad získáme i rozumně kritický pohled na texty. Někdy si pomůžeme dokonce i novodobou astronomií, třeba abychom spočetli, jak v antických časech vypadala obloha (vlivem precese a jiné zeměpisné šířky) a mohli tak rozumět jejím dávným poetickým i vědeckým popisům. Považujeme to za spolehlivější vodítko než scholastickou diskusi o tezích sekundární literatury, přestože by nás někdo mohl obvinit z „přírodovědného objektivismu“.
+=== Skutečnost podle textů, podle hmotných památek a podle přírody ===
-Snad největším úskalím pro hledání harmonie dojmů a pojmů jsou ústní svědectví místního lidu. Jsou to přece svědectví lidí, kteří v tom prostředí žijí, vyrostli v něm, znají je, dokonce mluví jazykem, který je dědicem toho antického! Každé místo mají spojené s nějakou historkou nebo představou. Mytologie je stále živá, byť už dávno zahrnuje především křesťanské světce. Na druhé straně nikdy nevíme, kdy je vše založeno spíš jenom povedenou hospodskou historkou nebo dokonce reklamou pro turisty. Cizincům lze přece namluvit kdeco, stejně zase brzo odjedou. Dokonce to ani nemusí být považované za podvod, ale za celkem nevinnou zábavu: vypravěč si užije, turista taky, tak co. Dokonce může jít o cyklus, na jehož počátku stála snaha místního obrozence vytvořit pro zvelebení obce místní verzi obecných mýtů, někdy z pomocí západního romantika, výsledek se občas dostane do školního vyučování, a tak se stane bernou mincí. Znám však opačný případ, kdy reklama turistického průmyslu vytvořila artefakty, na něž rozumní lidé přestali reagovat, takže si pak nevšimli ani pravých pokladů antického umění, které přitom usilovně hledali, protože šipku k nim považovali jen za další reklamu, byla náhodou podobně provedená.
+=== Svědectví lidu ===
-   Souvisle číst: historka [[Skutečnost dojmů a faktů]], nebo rovnou na [[Význam detailů a okrajových témat]]
+   Souvisle číst: historka [[Skutečnost dojmů a faktů]] nebo rovnou [[Význam detailů a okrajových témat]]
-[[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]
+  Zpátky na [[ÚVOD K CESTÁM PO ŘECKU]]
 [[Kategorie:Úvod]]