Zobrazení zdroje stránky Svatý František

[[File:Cimabue Saint Francis Fragment.jpg|thumb|left|[[commons: File: Cimabue Saint Francis Fragment.jpg|Svatý František na fresce v dolní basilice v Assisi.]] ]]

[[File:Saint Francis of Assisi. Etching by D.M. Viani after L. Carr Wellcome V0032033.jpg|thumb|right|[[commons: File: Saint Francis of Assisi. Etching by D.M. Viani after L. Carr Wellcome V0032033.jpg|Svatého Františka už uchopilo umění.]] ]]

Takže svatý František – aby měl Zdeněk N. radost. Píšu o něm i v ''Alternativách (dějin) filosofie'':

Bratr František (1182-1226) byl vášnivě věrný křesťan, i když svéhlavý. Zdánlivě jen naivní prosťáček, obdařený hlubokým vnímáním lidské bídy (dnes by se to nazvalo sociální cítění), ale i lidského přátelství a především krásy světa, projevované ve všech jednotlivých přirozenostech. Rozhodně není žádný dialektik (příznivec logiky), ale kupodivu většinou nevystupuje ani jako reprezentant typu „muže božího“, hlavně se tak nevyjadřuje, i když jej lid do podobné pozice občas posunuje. Prostě „svatý František“, v tomto případě snad opravdu, málem předchůdce ''hippies'', nebýt jeho péče o řadu konkrétních věcí, určitě velký kritik konzumního způsobu života. Františkova úspěšná snaha o opravu církve ve smyslu kostela a marná snaha o reformu církve ve smyslu instituce je přímo dojemná. Proč nás ale má zajímat v dějinách filosofie? Nejspíš jako promarněná naděje, jejíž pokračování se ve školní filosofii zvrtlo podobně jako v církvi.

Hlavním Františkovým literárním dílem je píseň ''Chvála stvoření'' (''Laudes Creaturarum''), často zvaná ''Píseň bratra Slunce'', kterou napsal v umberském dialektu italštiny. Můžeme ji chápat jako rozvinutě sapienciální a mystickou ozvěnu 104. žalmu. Je to vlastně svého druhu „pozitivní teologie“, totiž nebýt toho, že oním slovním spojením se standardně označují vesměs nechutnosti (důkazy boží existence a "ontologické vlastnosti boží"). František představil základnější pozitivitu božství, a to v podobě oslavy Tvůrce prostřednictvím oslavy Stvoření, které svého Tvůrce samo oslavuje svou existencí a krásou.

Svatý František byl vždycky velice oblíbený v lidových vrstvách. Nejde však o posudek typu „v kolektivu oblíben“, nýbrž o projev blízkosti, srozumitelnosti, současně hloubky a opravdovosti, občas navíc s kritickým ostnem vůči ekonomické i „duchovní“ moci autorit a institucí. Největší odezvu ovšem měly živé obrazy vánočního betléma.

Zatímco u lidu se dědictví po svatém Františkovi postupně posunovalo k roztomilému kýči, tak ve františkánských filosofických a teologických školách došlo proměny do podoby augustinovsky laděné scholastiky. Přece jenom však duši popisuje jako hmotnou a občas i zde vysvítá vizionářství a vzpurnost (Roger Bacon) nebo obzvláštní hravost, včetně třeba technické experimentace.

Františkánské malby ve stylu ''figuratio geometrica'' měly přesvědčit o reálnosti zobrazených scén. Na rozdíl od ikon totiž vypadaly málem jako živé. Na druhé straně tím připravily cestu novému verismu.
<br clear=all>


 Dál na: [[Narození Syna božího]]

 Zpátky na [[O božské přírodě|Vánoční seminář]]