Zobrazení zdroje stránky Nádherné skalisko na konci světa

[[File:View of Kastelli and Kalamos.jpg|thumb|right|512px|[[commons: File:View of Kastelli and Kalamos.jpg| Pohled z vnitrozemí Anafi na jihovýchod ostrova: Uprostřed vrchol Kastelli, vlevo vzadu Kalamos]] ]]

[[File:Coming down from Kalamos.jpg|thumb|right|512px|[[commons: File:Coming down from Kalamos.jpg| Sestup z hory Kalamos, směrem ke kláštreru Zóodochoi Pigi, Anafi]] ]]

[[File:Moni Kalamiotissa, Anafi, 17M1518.jpg|thumb|512px|[[commons: File: Moni Kalamiotissa, Anafi, 17M1518.jpg|Moni Kalamiotissa, Anafi. (V dálce je vlevo vidět Chóra.)]] ]]

Anafi (''Anafé'', Ανάφη), starořecky Anafé, je menší ostrov (40 km2) na samém jihovýchodním konci Kyklad, asi 30 km východně od Théry. Ostrov je však velice řídce obydlený, žije tady jen asi 270 lidí, skoro všichni v Chóře. Lidová tradice vykládá jméno ostrova jako „bez hadů“. Antický mýtus je vysvětluje tím, že Apollónova záře ukázala Argonautům tento ostrov, který se vynořil z hlubin moře, aby jim poskytl útočiště před bouří. Skalnaté terény mají polopouštní až pouštní charakter, ale na rozdíl od Théry tady nejsme na sopce. Místní nazelenalá břidlice připomíná Folegandros, ovšem v ještě sušší verzi. Geologická struktura krajiny je soustředěná kolem hory Vigla (584 m n. m.) a téměř odděleného masivního útesu Kalamos (470 m n. m.) na východním konci ostrova. Hlavní „město“ Anafi, tedy Chóra, stojí na strmé skalní terase 200 m nad přístavem Ag. Nikolaos, aby se tam piráti nedostávali snadno.

Dějiny skaliska jsou ponuře barvité: Vystřídali se tady Mínójci, Foiníčané, od 9. nebo 8. století před n. l. dórští Řekové. V římské době ostrov sloužil jako místo vyhnanství nepohodlných lidí, což se pak několikrát opakovalo. Roku 1204 byl začleněn do Vévodství Archipelagu, ale po bitvě u Anafi roku 1537 odvlekly osmanské lodě obyvatele do otroctví a ostrov byl ovládán spíše piráty. V letech 1770–1774 zde měli námořní základnu Rusové, a ruská flotila tady prý kotvila i v 19. století. Místní lidé houfně odcházeli ze strachu před piráty a za prací, počet obyvatel ostrova klesl na čtvrtinu, zato v Athénách je na Plaka dodnes malá čtvrť Anafiotika. Anafijští totiž byli zdatní stavitelé, zvyklí na strmé terény, takže si dokázali postavit domy v místech, kde si to jiní neuměli představit, a ještě se svým řemeslem uživili. V letech 1914–1940 byl ostrov znovu používán jako místo určení nepohodlných lidí, a to docela kvantitativně. Zatím poslední pohromou bylo ničivé zemětřesení roku 1950. Anafi se z toho všeho vzpamatovala a působí teď přímo roztomile, alespoň pokud jde o několik obydlených míst a oáz, obklopených nádhernou, leč velice drsnou přírodou. Od raného 21. století tu v rozumném měřítku zavádějí cestovní ruch, před rozmachem turistického průmyslu je Anafi zatím chráněna špatnou dostupností a také tím, že velká část ostrova (jihovýchod) je přírodní rezervace, kde žijí vzácné druhy ptáků a skalniček. Chodit se tam může, ale stavět naštěstí skoro ne. Lidé sem jezdí kvůli přírodním plážím a pro pěší turistiku v horách, zčásti po zachovaných soumařích cestách. Zatím je to dokonce levné, protože místní pozoruhodnosti naštěstí nejsou masově slavné, ani se tu dosud neusadila žádná celebrita. Dobrý popis cest je na webu [http://www.cycladen.be/AnafiEng.htm]. (K chození po Anafi vřele doporučuji mapu 318 Anafi 1:15 000, XAPTHΣ GIS MAP, WGS 84 – EGΓΣΑ 87, koupil jsem ji v Praze, v KIWI mapy v Jungmannce.) Výtečné jsou také oficiální stránky ostrova – [http://anafi.gr/en/]. Místní sice nejsou početní, ale pro slávu svého ostrova jsou schopní udělat hodně.

Dokud je na Anafi člověk v dosahu civilizace, má velice příjemný dojem pohostinného Řecka minulé nebo spíš předminulé generace, byť už s mobilní sítí a dokonce s docela kvalitním internetem. Když ale nahlédne do vnitrozemí, setká se s pustinou, do které civilizace vstupuje jen nesměle. I v Chóře lze mezi folklorními zdobnými prvky u penzionů vidět jasné známky toho, že alespoň některé typicky neolitické technologie se zde udržely až skoro do poloviny 20. století. Například roztloukadla na solné i cukrové homole, která se od podobných muzejních kousků starých přes pět tisíciletí liší kromě nového účelu snad jenom tím, že v duchu antické inovace využívají vhodnější „mlýnský“ kámen, který se tu naštěstí nachází (známý je hlavně z antických mlýnů na Mélu, odkud se taky vyvážel).

Antické památky jsou zde dobře vidět i bez kopání a v sousedství některých z nich stojí kostely kompletně postavené z velkých antických kvádrů. Např. bývalé hlavní město ostrova pod vrškem Kasteli a především slavný chrám Apollóna Aigléta, přestavěný na klášter. Potkáme zde také zbytky antických navigačních staveb v okolí bývalého přístavu pod Kasteli, na místě zvaném Katalimatsa. V pozoruhodných terénech jsou na Anafi také další křesťanské pamětihodnosti, zvláště Panagia Kalamiotissa na východě ostrova.
<br clear=all>

  Souvisle číst: exkurz [[Archeologie: Dámy, kúros a pes ]] nebo rovnou na [[Přístav Ag. Nikolaos|'''Přístav Ag. Nikolaos''']]

  Zpátky na obsah kapitoly [[ANAFI]]

  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady| '''POUŤ NA KYKLADY''']]


[[Kategorie:Anafi]]