Zobrazení zdroje stránky Etnika na Kykladách

  info - Stránka bez jednoznačného pokračování

'''Starokyklaďáci''', tedy předřečtí obyvatelé Kyklad, zde žijí od neolitu, i když skoro nic nevíme o tom, zda a v jakém smyslu slova jde o jedno etnikum. Na řadě míst je však doložená kontinuita mezi pozdním neolitem a ranou dobou bronzovou, navíc se díky podobným technologiím i výtvarným dílům lze domnívat, že aspoň po větší část doby a na většině plochy Kyklad v nějakém smyslu o jednu kulturu opravdu jde. Nebylo jich ovšem mnoho, ale i při malé populační hustotě vytvořili vysokou kulturu. Jejich zlatou dobou byla raná doba bronzová, pak jejich sláva upadla, asi působením krétské moci. Viz [[Původní obyvatelé Kyklad]]. Viz také info [[Periodizace kultur na Kykladách]].

'''Krétský vliv''' je patrný od konce rané doby bronzové a sílí v průběhu střední doby bronzové, i když ne na všech ostrovech stejně. Zvláště na Mélu a na Théře vzniká jakási smíšená krétsko-kykladská kultura. Tato kykladská verze mínójské kultury vrcholí začátkem rané doby bronzové, po výbuchu Théry (viz exkurz [[Erupce Théry]]) v místě exploze končí, zatímco na Mélu jen upadá. (Ostatně, střední doba bronzová promíchává a v mnohém homologizuje svět na mnohem větší ploše.)

'''Achájští Řekové''' přišli na Kyklady v průběhu pozdní doby bronzové, cestou na Krétu, Rhodos a maloasijské pobřeží. Na většině kykladských ostrovů se koncem pozdní doby bronzové trvale usídlili. Rozhodující je ale možná to, že alespoň část místních už o něco dříve převzala mykénský styl kultury.

'''Aiólští Řekové''' v 11. století před n. l. tudy skoro jen prošli a pak se usídlili dál, na severovýchodních ostrovech Egeidy.

'''Iónští Řekové''' osídlili Kyklady v 11. století před n. l., po cestě na pobřeží Malé Asie (Iónie) – a stali se zde určující vrstvou. Vzrostla populační hustota, koncem archaické doby byla mnohde dokonce větší než nyní, například na Naxu. V antice je většina Kyklad jednou z iónských oblastí, což ovšem neplatí třeba pro Mélos nebo Théru.

Většině kykladských ostrovů se vyhnula '''dórská námořní expanze''' na jih, na Krétu, ovšem s výjimkou Théry, Mélu (že by Dóry, stejně jako už předřecké Kréťany, přitahovaly sopky?), Folegandru a Anafi.

Místy byly na Kykladách i staré '''foinícké kolonie''', nejvíc asi na Syru.

V pozdější antice sice '''Římané''' proměnili Délos na obrovské tržiště s otroky, ale celkový ráz Kyklad zůstává i v římské době dlouho spíše helénistický, jak to odpovídá přináležitostí většiny ostrovů k Ptolemaiovské říši.

Na Kyklady nedorazily ve své hlavní vlně ani dvě invaze, které na řecké pevnině definitivně zpečetily rozpad antické kultury: '''gótská''' a slovanská. Menší '''slovanská invaze''' postihla Kyklady až v 8. století n. l.

Následuje další mediteránní mišmaš: '''Benátčané''' (Vévodství Archipelagu), relativně slabý turecký vliv, zato četné kontakty zprostředkující mezi jihozápadní Evropou a Levantou.

Na některých ostrovech potkáme i malé tradičně usedlé albánské komunity, říká se jim tady '''Arvanité'''.

Od šedesátých let 20. století zažívají Kyklady invazi turistů, Malé Kyklady a podobně odlehlá místa až od počátku 21. století.
<br clear=all>

  Zpátky na [[Ostrovy v kruhu |'''Ostrovy v kruhu''']] nebo dál na [[Kykladský pocit]].

  Zpátky na obsah kapitoly [[NAPŘED O KYKLADÁCH]]

[[Kategorie:Kyklady]]
[[Kategorie:Informační stránky]]