Zobrazení zdroje stránky Útěcha pro život v antropocénu

'''Kde vzít útěchu pro život v antropocénu?'''

Zdeněk Kratochvíl (pro Ekologické dny Olomouc 2018)


Vlastně bych asi měl rád, že nastává doba lidská, nebo aspoň lidová. Nejsem rád, možná jsem mizantrop, nebo spíš mi jenom vadí souběh s dobou postfaktickou, se zneužíváním společenských věd, a navíc mě straší analogie s „obratem k věcem lidským“ v klasické době.

Sotva jsme se díky Darwinovi, Planckovi, Freudovi, Nitzschemu a umělecké avantgardě vybabrali z nejhorších následků klasiky a scholastiky a znovu začali vesele poznávat a tvořit, tak tu hnedle máme antropocén. Nehrozí nám nový a ještě důslednější „obrat k věcem lidským“? Nehrozí nám síly nacionalismu a „světlých zítřků“, které si v 20. století vyžádaly krvavé oběti, tentokrát v kombinaci strachu a ekonomických slibů? Nebo jen přichází „společnost namátkové kontroly“?


[[File:Cycladic Head of a man, marble, Amorgos 2800–2300 BC, Ashmolean M, AE 147, 142363.jpg|thumb|right|[[commons: File: Cycladic Head of a man, marble, Amorgos 2800–2300 BC, Ashmolean M, AE 147, 142363.jpg|Hlava muže z Amorgu, torzo figury vysoké původně asi 45 cm. Mramor, 2800-2300 před n. l. ''Ashmolean Museum'', Oxford, AE 147.]] ]]

1. Poučení z menších předělů:

1.1. [[Archaické a klasické na EDO|Archaické a klasické]] (myšlení, výtvarné zpodobování, autorství...).

1.2. [[Doba bronzová na EDO|Doba bronzová]] a doba železná (proměna pojetí poctivosti, zrod intelektuála v typu Odyssea).


2. Plně srovnatelnou změnou by však byl až přechod od pleistocénu k holocénu. Není to megalomanská představa? Třeba to nebude s antropocénem tak horké? Bohužel na tom aspoň něco je, jak pokud jde o stopu ''homo insipiens paranoicus'' v geologii planety, tak v ohledu růstu hladiny fekálií ve společnosti. („[http://g.cz/23-nejlegracnejsich-kreslenych-vtipu-od-pavla-kantorka/ Děti, pojďte se podívat, blbost kvete].“ Jenže pak: „Tak už to v přírodě chodí, blbost odkvete a přinese plody.“) Agresivní tvor vybavený technologií, jejíž princip netuší, je nebezpečný nejen na webu.


3. Analogie uvnitř klasické doby: [[Obrat k věcem lidským]] (sofisté, Sókratés) s fatálními následky.


4. Proti proudu: Naděje v přirozenost.

4.1. V naše vlastní přirozenosti, které se dokážou vzpouzet (totalitním ideologiím, americkému snu, [https://dafilms.cz/film/7187-cesky-sen Českému snu]...).

4.2. V horším případě naděje v přirozenost planety, která nemusí strpět všechno.

4.3. V krajním případě v přirozenost kosmu, v jehož řádu jsou naše peripetie naštěstí tuze marginální. Význam [[Tyrannis|tyrana]], oligarchy i miliardového davu je v rámci kosmu limitně blízký nule, i když se mocně zviditelňuje.

4.4. Nebo optimističtěji: Chvilka vnímání skutečnosti v lese nebo laboratoři je neskonale významnější – a den bez lží, nenávisti a strachu je milejší než celá epocha mocnářství. „Znám své místo“, takže se tady vyvaruji explicitně politických témat.


5. Nový optimismus mi dala poslední divadelní upoutávka od Jana Borny:

„Konec světa nebude, něco se posralo.“


6. Nápad ze závěrečné diskuse: [[Nebezpečí umělé demence]].
<br clear=all>


 Zpátky na [[Hlavní strana|hlavní stránku]]