Zobrazení zdroje stránky Termín „filosofie“

  informační stránka - bez jednoznačného pokračování

Ve škole užíváme slovo „filosofie“ pro řadu různých nauk, které vznikly počínaje šestým stoletím před n. l., viz info [[Vznik řecké filosofie]]. To je samozřejmě terminologie zpětného pohledu. Pokud jde o autory z dob před Sókratem, tak mluvíme o myšlenkách, které jsou starší než naše školní terminologie, a právě proto jsou zajímavé, ale také obtížně postižitelné.
Slova „filosofie“, „filosof“ a „filosofický“ se hojně objevují poprvé v Platónově díle, tedy ve 4. století před n. l. Platón je užívá se samozřejmostí a mnohoznačností pro něj příznačnou, nicméně typem filosofa je pro něho jednoznačně Sókratés. Ten ovšem nepsal. Z doby před Platónovým dílem máme jen dvě místa hippokratovského korpusu, v nichž se vyskytuje slovo „filosofie“, a to v pejorativním významu! Pokud jsou pravá, a nejspíš jsou, tak pocházejí z doby, kdy Platón byl malý kluk. Je dobře možné, že Platón slovo „filosofie“ sice nevymyslel, ale v obecnou známost.

Přesto se velice ujala jiná legenda o původu slova „filosofie“, ba nejen tohoto názvu a jeho odvozenin, ale i filosofie samotné, tedy co do obsahu. Prý to všechno zavedl Pythagorás! Kde se tento evidentní nesmysl vzal? Jak to, že se občas najde i v učebnicích, které se snaží tvářit kriticky, a ne pouze při seancích esoteriků pythagorejské společnosti?

Nejspíš jde o slepenec zajímavého poukazu, fantazijního žánru legend a podfuku. O Pythagorovi toho nevíme o mnoho více, než že opravdu žil, že založil zvláštní náboženskou společnost, spíše sektu, velice odchylnou od normálního řeckého náboženství, viz [[Pythagorás]]. Někteří pythagorejci klasické doby patří mezi inspirátory Platóna, pozdější vývoj pythagorejské školy silně zase ovlivnil i vývoj platonismu. Platonismus římské doby, takzvaný „střední“ (předstupeň pozdně antického novoplatonismu), si mohl právě z pythagorejského prostředí osvojit také pochopení filosofie jako „teoretického způsobu života“, což s Platónem docela konvenuje, viz [[Theórie a tradice o ní]]. Je dokonce možné, že už v pythagorejských kruzích raně klasické doby se slovo „filosofie“ občas užívalo, mohla by tomu napovídat jeho kritika v textu Hippokratově. Platón by pak byl tím, kdo toto málo užívané a jinými haněné slovo pozvedl a zasloužil se o jeho standardní užívání. (Z tohoto hlediska by vlastně „předsokratici“ mohli být trefně pochopeni jako „před-filosofové“.) Zpětně se pak všechno připsalo Pythagorovi samotnému, neboť ten byl v pythagorejských kruzích ctěn jako ne pouze zakladatel, nýbrž jako nadlidský inspirátor, který lidi vede k božskému světu.

Pramenem školní tradice o Pythagorovu autorství slov „filosofie“ a „filosof“ je dílo Diogena Laertia. Ten však obezřetně uvádí jako svůj pramen spis O mrtvé ženě, který napsal Hérakleidés Pontský. Je to zlomkovitě zachované zpracování legendy o tom, jak Pythagorás zázračně přivedl k životu více než měsíc mrtvou ženu. Je nutno vědět, že kontext Diogenem citovaného díla je opravdu divotvorný! Ostatně, rozličné divy se připisují už Pythagorovu učiteli Ferekýdovi, viz [[Ferekýdés a Pythagorás]]. Ocitujme si patřičný odstavec (pro zájemce viz [[Diogenés Laertios I, 12 originál]]):

„Pythagorás byl první, kdo použil slovo filosofie a sebe nazval filosofem, když v Sikyónu rozprávěl s Leontem, tyranem v Sikyónu nebo ve Fliúntu, jak praví Hérakleidés Pontský ve spise ''O mrtvé ženě''. Nikdo [z lidí] totiž není moudrý, nýbrž jen bůh. Filosofie se nejprve nazývala moudrost (''sofia'') a mudrcem (''sofos'') se nazýval ten, kdo se jí pořádně zabýval; tedy člověk, o němž se mělo za to, že došel vrcholné úrovně duše. Filosofem pak nazýváme toho, kdo se s láskou (''filia'') oddává moudrosti.“

Mistr prý tato slova zavedl v rozmluvě s vládcem, a to z pokory, aby se nenechal nazývat moudrým. Taková pokora dost kontrastuje s veřejně prezentovanými zázraky a autoritativními návody, nebo s legendou o jeho zlatém stehně. Z dlouhé řady údajných Pythagorových prvenství je legenda o slovech „filosofie“ a „filosof“ ještě relativně smysluplná, byť ne historická. Podobně je tomu s představou, že už Pythagorás, a ne až Platón, spojil určení filosofie s metaforou theórie (viz [[Podání o theórii u Diogena Laertia]]).

Pro úplnost dodejme, že někteří historici i filosofové považují za autora slova „filosofie“ Hérakleita, tedy v době nejen před Platónem, ale také před Hippokratem, dokonce krátce po Pythagorovi. Menší problém je přitom s tím, že inkriminované slovo je zde v trochu jiném tvaru; větší problém s tím, že tento citát je asi falzum, i když se na tom neshodnou všichni.  Viz exkurz [[Hérakleitos B 35]].
<br clear=all>

  Typické pokračován např. info [[Vznik řecké filosofie]]

  Zpátky na obsah kapitoly [[SYROS]]

  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]

  Zpátky na [[CESTY PO ŘECKU|'''CESTY PO ŘECKU''']]

[[Kategorie:Informační stránky]]
[[Kategorie:Pythagorás]]
[[Kategorie:Diogenes Laertios]]
[[Kategorie:Platón]]
[[Kategorie:Hérakleitos]]
[[Kategorie:Sókratés]]
[[Kategorie:Hérakleidés z Pontu]]
[[Kategorie:Hippokratés]]