Zobrazení zdroje stránky Plavba na Expresu Skopelitis

  historka - stránka bez jednoznačného pokračování

  zkorigováno, vložit fotky

Další fotky z plavby a z nitra skvělé lodi mám zatím jenom na svých stránkách. [[http://www.fysis.cz/N/01GR/10Kyk/40MK/05cesta/index.htm]]
==2006 ==
Jedeme z Naxu na Koufonisi. Láká nás horní paluba s nádhernou vyhlídkou, ale tam se to kymácení ještě zesiluje, takže zůstáváme na střední palubě, kam zase občas cákají vršky vln. Námořníci se od cestujících poznají podle firemních triček a tím, že jim není špatně. Barman předvádí dokonalou ekvilibristiku, když opouští bar a stoupá vzhůru s kafem pro kapitána. Ostatně, bar je tady velký, v podpalubí, hned vedle prostoru pro auta a zavazadla. Barman ve svém království většinou sedí, nerad vstává, snad leda na kapitánův rozkaz, zato dokáže uvařit kafe nebo nalít raki i při značném náklonu rozkymácené lodi. Vedle baru mají námořníci malinkou kuchyňku, kde hrají tavli nebo mastí karty a vaří. Aby mohli vařit při vlnách, mají hrnce i s pokličkami důmyslně přitažené k vařiči gumovými popruhy jako na střechu auta. Bagážista, který umně rovná větší zavazadla mezi několik aut, aby se to všechno vešlo, má výraz dokonalého skeptika. Prostor baru je ozdoben maketou plachetnice (060457), plastikou odvážného kormidelníka a dalšími díly mariňáckého umění. Svezení je přitom levnější než po Vltavě.

==2008 ==
Při vlnách kolem 1 m a větru tak do 4 B je plavba velice příjemná a přímo vlastivědná. Při větru 7 B a víc už člověk začíná mít dojem, doufejme, že mylný, že jde o život. Začátkem září 2008 jsme s Marií jeli z Iraklie do Aigialí na Amorgos, což znamená, že přes Donoussu. Vody v okolí tohoto ostrova jsou vždy o něco neklidnější než jinde. Racionální výklad spočívá v otevřenosti moře v těchto místech a v severním proudu. Námořníci to však svádějí na blízkost Blažených ostrovů. Ať tak či onak, jedeme šikmo proti silnému větru ve velkých a nepravidelných vlnách. Tomu odpovídá i náklon a způsob kymácení lodi. Sedíme na střední palubě, v průměru dvakrát za minutu nás z boku trefí asi tak půl kýblu slané vody, naštěstí ne moc studené, je to jenom kapka z vršku vlny. Pod nohama protéká palubou slaný potok, který čiperně mění směr svého toku i hloubku, občas po kotníky. Vítr strhává spršky z vln na plátěnou stříšku nad námi, ze které proto při jasné obloze silně prší slaná voda, a vítr ten déšť neomylně svádí na naše hlavy. Loď jede za těchto podmínek pomalu a namáhavě. Skupinka Američanů tvrdí, že opustí loď na nejbližší zastávce, určitě proto, že nevědí, jak bude ta zastávka vypadat. Ostatní jim rozumně domlouvají, že po Donousse už budeme mít to nejhorší za sebou.

Nekonečně pomalu se přibližujeme k přístavu na Donousse a vůbec to nevypadá, že by se tady v tomhle větru dalo přistát, protože vlny létají vysoko přes malý vlnolam i molo. Námořníci však předvádějí mistrovský manévr: podivně s lodí nadjedou, v patřičném okamžiku hodí kotvu, následující vlna kolem ní otočí loď zády k molu a přiblíží těsně k němu, v té chvíli hážou vzadu úvazná lana a vpředu druhou kotvu, a je to, během několika málo vteřin. Normálně trvá zakotvení a uvázání lodi několik minut. Loď je napnutá mezi kotvy a úvazná lana, takže cestující mohou vystupovat, tedy spíš vyskakovat v mezerách mezi vlnami a přebíhat molo. Auta ven nemůžou.

Nějakým zázrakem se po setmění podařilo loď zase odvázat a vyjet z přístavu. Nabíráme přímý kurz na Amorgos a s větrem v zádech je loď najednou velice čiperná, asi se pokouší stáhnout velké zpoždění. Za hodinu už vidíme světla Tholárie na Amorgu a pak jako rychlou houpačkou vjíždíme do přístavu v Aigialí. Jenže i v tomto relativně velkém přístavu jsou pořádné vlny. Zakotvení a uvázání sice proběhlo skoro normálně, ale loď se stále pohybuje o desítky centimetrů k molu a od mola. Zadní dekl lodi, který je po přistání sklopený a slouží pro vystupování lidí a vyjíždění aut, se řinčivě pohybuje po betonu mola. Je jasné, že auta ani tady ven nemůžou, musí pokračovat do Katapoly. Ani pro lidi to není jednoduché, protože lidská noha by byla ve střetu s velkým kusem železa, podporovaného v pohybu váhou celé lodi, úplně nicotná. Kdo chce vystoupit, musí na kraj výstupního železa, a odtud skočit do strany a utéct, někteří jsou házeni silnými pažemi námořníků, nemluvě o zavazadlech. To vše se děje ve tmě, do očí svítí reflektory přístavu, svět se s člověkem ještě motá z té plavby. Muž od zadních lan je mistrem svého řemesla a bezpečně vylodil všechny, kdo o to stáli, přičemž pominul nářek těch, kdo křičeli něco o svém autě v útrobách lodi, neboť to jim přece vyndají v Katapole.

Chtěli jsme za soumraku stavět stan v kempu u Aigialí, ale je skoro půlnoc, jsme celí mokří a zmotaní, z báglů crčí slaná voda. Co do vlhkosti, únavy a obrovského pocitu štěstí z pevné země si připadám, jako kdybych sem doplaval. Proto jsem vděčný za nabídky místních ubytovatelů. Měl bych smlouvat, ale v patřičné chvíli mě bágl převážil a svalil jsem se na záda, což snad zapůsobilo líp než smlouvání, protože nás nenatáhli moc. Takže s Marií mastňácky obsazujeme hotelový pokoj, z balkónu koukáme nahoru na rozsvícenou Tholárii, sušíme stan a spacáky, uléháme do suchých a nepohyblivých postelí s pocitem zachráněných trosečníků.

== 2011 ==
Expres Skopelitis letos od začátku září nejezdí a kotví v Katapole na Amorgu, pak dokonce někde na Salamíně. Na Naxu stojí v přístavu taky místní menší lodě a nejezdí. Něco se stalo, šíří se drby o stížnosti nějakého cizího vola, kterého pocákaly vlny, a stěžoval si na vyšších místech na slané fleky na obleku, že mu je pojišťovna odmítá uhradit. Naposled menší lodě vyjely do docela velkých vln, vrátily se v pořádku, ale od té doby stojí u mola i při naprosto klidné hladině. Zato ještě menší Delosexpress z Mykonu jezdí. Objevila se i přímá konkurence v dopravě na Malé Kyklady: o trochu větší ferry Aqua Spirit.
 
22. října po poledni přijíždí Expres Skopelitis na Naxos a pak odpoledne řádně odplouvá i s tlupou desperátů svou trasou přes Malé Kyklady na Amorgos! Je to ten den jediná loď, která přistála v jindy tak rušném přístavu, protože na pevnině je už několik dní stávka a navíc je moře opravdu hodně rozbouřené, nejmíň 8 B. Sinalí cestující se motají po Ariadnině nábřeží a jsou dvojnásob šťastni: dostali se na Naxos a přežili.

==2014 ==
Expres Skopelitis čiperně jezdí, ale má novou posádku, o něco tuctovější a uniformovanou. V krásném počasí je plavba pohodová.
<br clear=all>

  Souvisle číst: historka [[Okénko ostrovního zdravotnictví]] nebo rovnou [[Irakleia|'''Irakleia''']]

  Zpátky na obsah podkapitoly [[Vítejte ve fraktálním mikrosvětě]]

  Zpátky na obsah kapitoly [[MALÉ KYKLADY]]

  Zpátky na začátek (obsah) kykladské knihy: [[Pouť na Kyklady|'''POUŤ NA KYKLADY''']]


[[Kategorie:Malé Kyklady]]
[[Kategorie:Expres Skopelitis]]
[[Kategorie:Blažené ostrovy]]
[[Kategorie:Donoussa]]
[[Kategorie:Aigialí (Amorgos)]]
[[Kategorie:Historky]]
[[Kategorie:Delosexpress]]
[[Kategorie:Aqua Spirit]]
[[Kategorie:Raki na Kykladách]]