Zobrazení zdroje stránky Homérský hymnus na Dionýsa

Homérský hymnus V, Na Dionýsa

Přeložil Otokar Smrčka<br />
<br />

[[File:Kylix Dionysus on a ship between dolphins 530 BC, Staatliche Antikensammlungen Munich 120639.jpg|thumb|Dionýsova plavba, kolem roku 530 před n. l.]]
O synu Semely slavné chci zpívat,

jak se při břehu moře, jež bez ustání se vlní,

na skalnatém výběžku mysu objevil, podoben muži

v prvním rozkvětu mládí, kol skrání mu poletovaly

černavé kadeře krásné a statné široké plece

objímal nachový plášť. Tu na lodi důkladně kryté

tyrhénští loupežní plavci se přihnali po moři třpytném.<br /><br />

Zlý je tam osud vedl. Jak zhlédli ho, na sebe kývli,

vyskákali hned na břeh a rázem se zmocnili muže,

dopravili ho na svou loď a jásali v duchu;

myslili jeden jak druhý, že z rodu vznešených králů

jistě to syn a tuhými pouty chtěli ho svázat.<br /><br />

Pouta však nevydržela a daleko padaly houžve

od jeho rukou i nohou; on sám pak zůstával klidný

s úsměvem v tmavých očích. Když kormidelník to viděl,

vykřikl na své druhy a tak na ně důtklivě volal:<br /><br />

Kterého, nešťastníci, tu boha jímáte v pouta

silného? Vždyť ani důkladná loď ho nemůže unést.

Věru buď sám je to Zeus neb Apollón stříbroluký

anebo Poseidón snad; ten není smrtelným lidem

podoben, nýbrž bohům, co mají olympská sídla.

Radím vám, na černou souš ho ihned propusťme z lodi,

nikdo naň nevztahuj ruku, ať na nás rozhněván za to

nevzbudí zuřivé větry a prudkou nezdvihne bouři!<br /><br />

Na něho náčelník plavců se obořil příkrými slovy:

Bláhovče, hlídej vítr a pomáhej napínat plachtu!

Chop se aspoň všech lan – zde s tím si už poradí muži!

Myslí, že do Aigypta nebo na Kypros připluje s námi,

k Hyperborejcům nebo i dál; však nakonec jednou

poví, kde svou rodinu má, svůj majetek všechen

a své příbuzenstvo, když do rukou dal nám ho osud.<br /><br />

Řekl a stěžeň zdvíhat se jal a napínat plachtu.

Vítr doprostřed plachty se opřel a všichni kol pevně

utáhli lana. A v tom již viděli podivné věci.

Po rychlé černé lodi se nejdřív lahodné víno

prýštilo, šíříc líbezný dech a nebeskou vůni,

a všech plavců, jak spatřili div, se zmocňoval úžas.<br /><br />

Za chvíli po kraji plachty výš vyběhly větévky révy

na obou stranách a na nich se hojně houpaly hrozny;

tmavě zelený břečťan se kolem stěžně zas vinul,

bohatý kvítky, i plod se v půvabných bobulkách jevil,

kde čněl u vesel kolík, tam visel věnec. Tu plavci

na druha lodivoda již volali, hned aby s lodí

přirazil k souši. Vtom bůh se ve lva hrozného změnil,

na krytbě zařval vší silu a za nový důkaz své moci

vyvolal doprostřed lodi zjev medvěda s huňatým tělem;

ten se tam zuřivě vztyčil a lev zase na krytbě shora

posupným pohledem hrozil. Tu na záď utekli plavci,

kde se kol kormidelníka, jenž zachoval rozvážnou mysl,

zděšení všichni shlukli; však lev se tam vřítil a rázem

uchvátil náčelníka. To vidouce, do jasné tůně

ostatní naskákali, tak záhubě uniknout chtíce,

tam se však delfíny stali. Jen lodivod milosti došel;

bůh ho zadržel, štěstí mu dal a promluvil k němu:<br /><br />

Zanech, lodníku řádný, vší bázně, ty máš mou přízeň.

Hlučný bůh Dionýsos jsem já, jejž zrodila matka

Semelé, Kadmova dcera, když s Diem se spojila v lásce.<br /><br />

Pozdraven buď, ty synu Semely spanilé tváře!

Na tebe myslit musí, kdo sladkou složit chce píseň.<br />
<br />
<br />
Viz [[http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Antick%C3%A9_sb%C3%ADrky_v_Mnichov%C4%9B,_v%C4%9Bci_z_Kyklad#Dion.C3.BDsova_plavba zobrazení v muzeu]]
<br />
<br />
<strong style="color: #008000">Souvislé čtení knížky:</strong> Zpátky na exkurz [[Dionýsova plavba]]