Zobrazení zdroje stránky Archaické a klasické jako obecná dichotomie

  Page in statu nascendi

:'''<big>Archaické a klasické</big>'''

:Obecná dichotomie v myšlení i umění

:Zdeněk Kratochvíl

:<small>(Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přf UK, externě taky UFaR FF UK)</small>

:Pro Klasické rozhovory 2018
<br />

Nejsem archeolog ani historik umění, mým oborem jsou dějiny filosofie a přírodních věd v Řecku, v dobách před Platónem.

Téma je také obecnou metaforou stylů estetiky i způsobů myšlení.
<br />
<br />

== Pro rozcvičení napřed větší rozhraní ==
Doba bronzová / železná: Proměna morálky, viz Odysseus, ale i Starý zákon (Goliáš a David). Zhodnocení lsti.

Geometrická stylizace: článkovitá těla, představa „psychofyzických orgánů“ (viz Bruno Snell).

Homérská epika jako ohlédnutí po odkazu doby bronzové.

== Archaické / klasické zpodobování ==
Archaická stylizace figur: nadčasový úsměv, typologie, sochy z polotovarů z lomu. Přesto se už díla začínají podepisovat.

Klasické zpodobování: veristické (realistické), výraz zohledňuje situaci, objevuje se perspektiva (v praxi prý Agatharchos ze Samu, v geometrické teorii patrně Anaxagorás, oba v polovině 5. století př. Kr.).

Vyděluje se kategorie umění (z náboženství a řemesla).

Vydělení kategorie umění není samozřejmé, podobně není samozřejmé ani kladné ocenění verismu a perspektivy (viz Platón, ikony, avantgarda 20. století).

Pokrok / úpadek?

Nový pojem autorství, ústup role inspirace (pro texty viz Marcel Detienne, školním příkladem je Seimónidés z Keu).

Z enthúsiasmu se časem stane ''licentio poetica''.

== Archaické / klasické myšlení ==

=== Archaická lyrika ===
Společným rysem všech smrtelníků, lidí i zvířat je nouze (ἀμηχανίη).
<br />

Archilochos, Elegiae I.294–295 překlad R. Mertlík:

::Stále se nesytí masem ani lev; ač velmi je silný,

:::přece zasáhne někdy tísnivá nouze i jej.

::Οὐδὲ λέων αἰεὶ κρέα δαίνυται, ἀλλά μιν ἔμπης

:::καὶ κρατερόν περ ἐόνθ' αἱρεῖ ἀμηχανίη.
<br />

Lidé nevládnou svou myslí:

Archilochos říká, že lidé mají (fr. 132 West, verze)

::takové smýšlení, jakého dne jim ho Zeus dá.

Αρχίλοχος δέ φησι τοὺς ἀνθρώπους

::τοιαῦτα φρονεῖν ὁποίην Ζεὺς ἐφ᾿ ἡμέρην ἄγει.


Theognis, Elegiae I.1185–1186:

::Mysl a jazyk – věc dobrá; však málo jen rodí se lidí,

::kteří nad těmi dvěma měli by úplnou moc.

::Νοῦς ἀγαθὸν καὶ γλῶσσα· τὰ δ' ἐν παύροισι πέφυκεν

::ἀνδράσιν, οἳ τούτων ἀμφοτέρων ταμίαι.

=== Archaická přírodověda, historie a filosofie ===
Objevují se současně („iónská trojčata“), není mezi nimi vztah hierarchický (Aristotelés) ani vývojový (Comte).

=== Archaická filosofie ===
Diference, meteorologická metafora, svérázné pojmosloví (Míléťané, Hérakleitos). Až do Sókrata (nevčetně) bez teleologie.

Klíčová slova:

Anaximandros: vydělovat se, odplácet si vzájemně trest, pořadí času, rozpraskávat, jako kůra stromu, jako píšťala...

Anaximenés: Rozvolněný (χαλαρὸν, načechraný), kontrahovaný (συστελλόμενον), plstnatění vzduchu (πιλουμένου τοῦ ἀέρος), objímá (περιέχει), duše.

Hérakleitos: řeč, přirozenost (ne v Aristotelově významu), diference, jedno, mnohé, vše, kosmos, život, hrát si, dítě...

==== Příklady fragmentů ====
Hérakleitos B 52:

Život je dítě, které si hraje, hraje s kostkami: království náleží dítěti.

αἰὼν παῖς ἐστι παίζων, πεσσεύων· παιδὸς ἡ βασιληίη.
<br />
<br />

Hérakleitos B 124:

Jako hromada ledabyle nasypaných věcí je nejkrásnější svět.

ὥσπερ σάρμα εἰκῇ κεχυμένων ὁ κάλλιστος {φησὶν ῾Ηράκλειτος}, {ὁ} κόσμος.

=== Tragédie jako ohlédnutí za archaickou poezií a filosofií ===
Sófokleův Král Oidipús pracuje s řadou Hérakleitových myšlenek, např. role osudu, náhody a nutnosti (obojí je τύχη).

== Raně klasická filosofie ==
Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči, bezrozpornosti (i jako kriteria pravdy), vyděluje se specifický pojem myšlení a přichází důkaz sporem (Parmenidés, sofisté).

=== Nové filosofické pojmy klasické doby, které se ve školách ujmou natrvalo ===
Chronologicky:

mysl, myslet – Parmenidés, asi předznačeno už u Xenofana

pravda, bytí a jsoucno – Parmenidés)

živly – Empedoklés,

filosofie – vzácně a kriticky u Hippokrata, často a pozitivně počínaje Platónem

účel – textově Platón, pravděpodobně už Sókratés

idea – Platón, možná s předlohou u Epicharma

příčina, podstata – Aristotelés, předznačeno u Platóna

látka – Aristotelés, předznačeno u pýthagorejců klasické doby

==== Příklad fragmentu ====
Parmenidés B 8, část (př. Karel Svoboda, zajímavější má Martin Pokorný):
<br />

::Toutéž věcí je myslet a myslet, že jest, neboť větu
::bez jsoucího, v němž je vždy myšlení vyřčeno, nijak
::myšlení nemůžeš nalézt, vždyť není a nikdy nebude
::nic jiného mimo jsoucí, neb Moira je sevřela pouty,
::aby bylo vždy celé a bez hnutí.
::ταὐτὸν δ᾿ ἐστὶ νοεῖν τε καὶ οὕνεκεν ἔστι νόημα.
::οὐ γὰρ ἄνευ τοῦ ἐόντος, ἐν ὧι πεφατισμένον ἐστιν,
::εὑρήσεις τὸ νοεῖν· οὐδὲν γὰρ [ἢ] ἔστιν ἢ ἔσται
::ἄλλο πάρεξ τοῦ ἐόντος, ἐπεὶ τό γε Μοῖρ᾿ ἐπέδησεν
::οὖλον ἀκίνητόν τ᾿ ἔμεναι·

=== V klasické době brzy následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) ===
Všechno starší se pak reinterpretuje v nových pojmech a v kontextu nových nauk (např. Aristotelés presokratiky).

Je to pokrok nebo úpadek?

Pro scholastiky všech epoch je to pokrok, jiní naopak pracně hledají pramenné formulace.


<small>Na památku archaického pojetí autorství je tato osnova přednášky k dispozici pod copyleftem, tedy volně.</small>